Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

32. STÍHÁNÍ

Naše skupina vyrazila ve směru podél východní strany pohoří. Hory nám zůstávaly po levém boku, tiché, krásné, ale my jsme měli oči jen pro měkký pruh půdy před sebou, kde se podle mne musely dřív nebo později objevit uprchlíkovy otisky - jestli ovšem jel tímto směrem. Měli jsme o to se Samem kratší spor: ještě než jsme vyrazili a než jsem poslal deset Apačů podél západního oblouku hor, obkreslil jsem si na kus papíru obrys Santerovy stopy a sklidil za to nemalý Samův posměch:

"Sir, vy se teď hodláte věnovat kreslení? Mohu se zeptat, nač je to podle vás dobré?"

"Brzy uvidíte; jen co narazíme na Santerovu stopu. Porovnám kresbu a otisk, a budeme doma."

"Aha! A na to jste přišel sám? Úplně sám? Má tak někdo štěstí, že se mu hrnou myšlenky - jedna za druhou!"

Sam si ze mne střílel. Trochu jsem ho zpražil:

"To víte, Same, asi se jim u mne líbí víc než u vás pod tou vaší parukou!"

Dick Stone a Will Parker se. chechtali - k náramné nelibosti dávného kamaráda.

"Jen si nedejte nic líbit, sir!" povzbuzoval mě Will Parker se svým širokým úšklebkem od ucha k uchu. "Beztoho vám ta stará paruka už dávno nemá co dávat nějaké lekce!"

"Ty mlč!" okřikl ho Sam, kterému náramně záleželo na jeho westmanské proslulosti. "A nech paruku parukou, protože na tebe vždycky ještě stačí... Ostatně neřekl jsem, že to je tak docela hloupá věc s tím obkreslením. Ale měl jste tu kresbu dát taky Apačům."

"To by nemělo smysl," řekl jsem, "jednak by se v ní asi moc nevyznali, a pak - myslím, že najdeme otisky na naší straně."

"Co vás vede!" Sam vrtěl hlavou, až klobouk poskakoval. "Santer jel určitě na západ. Tam přece měl původně namířeno!"

"Jenže je všemi mastmi mazaný, Same, nezapomínejte na to! Právě proto asi počítal s nějakou podobnou úvahou na naší straně a pustil se obráceným směrem..."

"Co bychom se hádali," rozhodil Sam sebejistě rukama. "Vždy se přesvědčíme. Uvidíme, kdo měl pravdu."

Ale jeli jsme téměř půldruhé hodiny a objeli celý oblouk hor, než jsme konečně objevili otisky v trávě. V měkké půdě se před námi docela zřetelně táhla stopa jezdce - toho, kterého jsme hledali. Když jsme ji pořádně prohlédli a srovnali s mým nákresem, shodli jsme se všichni - Sam, Parker, Dick Stone i já - na tom, že nemůže být starší než dvě, nanejvýš dvě a půl hodiny.

"Tak vida, kus papíru, a přece může být na něco dobrý," bručel uznale Sam, zatímco Will Parker si nedal ujít příležitost, aby ho zase trochu nepoškádlil:

"No Same, nedá se nic dělat, už jsi svého greenhorna ztratil, už ti přerostl přes hlavu. Měl bys koukat, aby ses teď ty od něho přiučil, jestli se nepletu..."

Škoda že jsme se po stopě nemohli pustit hned, že jsme museli čekat ještě další tři čtvrti hodiny, než se objeví druhý voj, Apačové. Jednoho z nich jsem poslal se spěšnou zprávou za Vinnetouem a s ostatními jsme vyrazili na východ. Do soumraku chyběly nanejvýš dvě hodiny, museli jsme si pořádně přispíšit, abychom ujeli za světla co nejvíc. V (...)

(......)