Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

33. SELHÁNÍ SAMA HAWKENSE

Zvedli se naráz všichni tři - Sam, Parker i Stone.

"Halloo!"

Uslyšel jsem Samův přidušený, výkřik:

"Tady, leží Indián! Jak se sem dostal?"

"Zeptejte se ho, snad vám to řekne."

"Vždy je po něm!"

"Ale kdepak. Jen jsem ho trošku pukl po hlavě."

"Cože! Vy jste ho..."

"Co jsem s ním měl dělat?" řekl jsem klidně. "Ležel tady v těch ostružinách a pozoroval nás, a už se s námi chtěl dokonce loučit..., tak jsem ho na chvíli zneškodnil."

"Behold!" Sama se zmocnilo vzrušení. "Takhle to tedy je! To

jsme tedy měli štěstí. Měl by se svázat a strčit mu roubík do pusy, jestli se nepletu. Ale jak se sem vůbec ten chlap dostal? Nebyl tady nakonec už předtím, než jsme sem přijeli?"

Potřásl jsem hlavou:

"Tak nějak to bude. Kiowové nejspíš postavili hlídku, aby se dozvěděli včas, až přijdeme. Ale buďto jsme přijeli. mnohem dřív, než čekali, nebo se ten jejich vyzvědač vypravil příliš brzo - krátce a dobře, překvapili jsme ho tady, a on se chudák musel schovat do ostružin."

"Mohl přece taky upláchnout, když nás viděl - tam ke svým!"

"To mohl," připustil jsem. "Jenže mu už asi nezbýval čas. A taky chtěl možná ostatní ohromit nějakými nečekanými zprávami!"

"Hlavní věc, že jsme ho chytli za křídlo!" mínil Sam a potěšeně se pochichtával: "Teď nám vyklopí všechno!"

"To pochybuji. Bude mlčet."

"Nevadí, sir, nakonec by možná ani nestálo za námahu mermomocí z něho něco vymačkávat. To, co víme, úplně stačí. A zbytek se dozvím já. Jen co se dostanu tam ke Kiowům."

"A jen co tam zůstanete..."

"Proč?"

"Sám jste říkal, že to není lehká věc, připlížit se k táboru, když hoří ohně!"

"Pro vás! Ale se mnou je to kapánek něco jiného. A říkám vám krátce a jasně: jdu tam a vy zůstanete tady!"

Sam byl skutečně jako proměněný. Hořel nedočkavosti dokázat své zálesácké přednosti a zmocnit se ničemy Santera a bylo málo platné mu to rozmlouvat. Nasadil jsem trochu ostřejší tón:

"Poslouchejte, Same, to má být rozkaz?"

"Proč?"

"Protože já žádné rozkazy nemíním přijímat... Uznáte přece, že se něco změnilo od té doby, co jste mě vzal do učení. To za prvé. A za druhé: pronásledováním Santera pověřil Vinnetou mne - nikoliv vás! Já ručím za všechno, a proto taky já musím rozhodovat!"

"K smíchu, sir," ušklíbl se mužík. "Za prvé, za druhé i za třetí: vy jste u mne pořád greenhorn, i když vám náhodou dost dobře vyšlo pár kousků. A jestli nechcete, abych si o vás myslel, že jste nevděčník, tak musíte uznat, že jsem pořád ještě stokrát zkušenější westman než vy. A vůbec ... ... ... nikdo mi nemá co poroučet! Já jdu, a vy si buďte tady!"

Obrátil se, a než jsem stačil říci slovo, zmizel v temnotě mezi stromy. Apači podrážděně brumlali a Dick Stone si neodpustil rozhořčenou poznámku:

"Co mu to vlezlo na mozek? Jakápak nevděčnost - nebýt vás, sir, nedýchá už ani jeden z nás!"

"Jen ho nechte," musel jsem teď sám uklidňovat Dicka. "Sam má zlaté srdce, to vidíte z toho, co dělá. (...)

(......)