Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

34. LSTI NA NUGGET TSILU

Dokud neskončil pohřební obřad, směl se Vinnetou oddávat cele svému žalu nad smrtí otce a sestry. Právě až do tohoto okamžiku. Ale potom, když byla nad mrtvými navršena mohyla, když zmizela jejich těla pod hromadou hlíny a kamení, musel svůj smutek uzavřít jen sám v sobě. Tak to přikazovaly indiánské zvyky a tak to přikazovala také prostá nutnost života: Vinnetou od té chvíle už nebyl jen truchlícím synem, bolestně trpícím ztrátou svých nejbližších, nýbrž i novým náčelníkem kmene a vůdcem bojovníků, před kterými stál důležitý úkol - chytit Santera a odrazit nepřátele, kteří se chystali k přepadu. Zdálo se, že Vinnetou má plán už hotov. Sotva skončila pohřební slavnost, svolal si Apače a dal pokyn, aby vyvedli nahoru všechny koně z údolí. Přiznám, byl jsem tím trochu udiven, výstup sem nahoru přece nebyl žádná hračka - ale Vinnetou mi v krátkosti jen řekl, že je odhodlán zničit všechny Kiowy do jednoho, protože poskytli pomoc vrahu. Řekl to s tak drsným, přímo hrozivým výrazem v tváři, že mi bylo úplně jasné, co je čeká, kdyby se Apačům dostali do rukou. Upřímně řečeno, já jsem. si o celé věci myslel něco jiného. Jistě, Kiowové byli naši nepřátelé, dokonce sveřepí nepřátelé, ale na smrti Inču-čuny a Nšo-či neměli nejmenší podíl. Přemýšlel jsem, mám-li se pokusit to Vinnetouovi naznačit; věděl jsem, že ho tím asi rozhněvám, ale byli jsme v té chvíli na planince sami dva, a tak jsem přece jen zavedl ten hovor.

"Apačští bojovníci a Dick Stone a Will Parker odešli pro koně," začal jsem rozpačitě a zeširoka a několika větami jsem se snažil naznačit, jak se na Vinnetouův záměr dívám. K mému překvapení se Vinnetou vůbec nezachoval podrážděně a odmítavě, jak jsem s takovou určitosti očekával. Podíval se na mne po těch mých několika větách svýma velkýma sametovýma očima a řekl:

"Znám myšlenky svého bratra. On nepovažuje za slabost jít nepříteli z cesty!"

"Tak jsem to nemínil," opravil jsem se rychle. "Nejde mi o to, jít Kiowům z cesty. Sám jsem přemýšlel o tom, jak je zajmout, ale bylo by nespravedlivé trestat je krutě i za Santera."

"Oni se ujali vraha a přijdou sem, aby nás přepadli. Nemáme tedy důvod k tomu, abychom byli milosrdní?"

"Bolí mě, že musím Vinnetouovi odporovat. A lituji, že také on se dopouští chyby, která zaviňuje zánik rudých mužů..."

"O jaké chybě mluví Old Shatterhand?"

"Mluvím o tom, že rudí bojovníci mezi sebou válčí, že se navzájem vyhlazují, místo aby se spojili proti společnému nepříteli. Dovol, abych se tě zeptal upřímně: kdo myslíš, že je chytřejší a lstivější - rudí muži, anebo bledé tváře?"

"Bledé tváře," odpověděl Vinnetou. "Říkám to proto, že to je pravda. Bílí muži vědí víc a jsou v mnoha věcech obratnější než my."

Přikývl jsem:

"Ano, většinou je to tak. Ale ne vždycky! Ty sám například převyšuješ mnoho bílých mužů, protože Velký duch ti dal dary, které má vůbec málo lidí, ať jsou bílé či rudé pleti. Tvůj rozum vidí dál než rozum tvých bojovníků a chápe (...)

(......)