Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

35. TAJNĚ V LEŽENÍ KIOWŮ

Pozoroval jsem nějakou dobu nerozhodně okolí a v rychle padajícím soumraku jsem si všiml dvou velikých balvanů, porostlých mechem a kolem dokola zakrytých vysokým kapradím. Možná že jindy by neskýtaly ty dva kameny nijak bezpečný úkryt, ale dnes Kiowové z opatrnosti nezapálili oheň. A tma, která je měla chránit, uvědomil jsem si, bude tedy chránit i mne. Přece jenom se o to pokusím!

Položil jsem se na zem a sunul se rychle směrem k těm dvěma balvanům. Šlo to rychle, nemusel jsem ani dávat tak úzkostlivý pozor. Když všude kolem dokola byla tma jako v pytli, mohl mě zpozorovat nanejvýš ještě ten, kdo by šel kolem mne a nešťastnou náhodou by mi zakopl, jak se říká, o nos. Vydrápal jsem se nahoru na balvany a dostal se až na větší z nich. Z výšky asi dvou metrů jsem mohl dost dobře slyšet, co se v táboře povídá, a v té temnotě alespoň tušit, co se tam děje.

Pokud jde o tohle, nebylo to nic pozoruhodného. Indiáni uvazovali koně a připravovali je k odpočinku, několik se jich bloumalo bezcílně u kraje lesa, od náčelníkovy skupiny sem zalétl přísný hlas, jak vůdce výpravy cosi rozkazoval svým bojovníkům. Bohužel z toho, co se mi podařilo zaslechnout, jsem nerozuměl ani slovíčku. Později, po letech přátelství s Vinnetouem, který ovládal neméně než šestnáct různých indiánských jazyků, jsem se od apačského náčelníka hodně naučil, ale v ten večer ještě celé tohle stopování nebylo vlastně na nic.

Asi za deset minut to začalo vyhlížet slibněji. Z hloubi lesa, od opačné strany, se ozvalo volání stráže, pak tlumený výkřik a pak hlas, na který jsem čekal, trochu dopálený, trochu rozrušený.

"Vždy jsem to já, Santer... Vidím, že moji rudí bratři přišli do údolí, jak jsme se domluvili."

Santer se blížil k místu kiowského vůdce.

"Můj bílý bratr ať jde dál! Čekám na něj netrpělivě. Byl vzdálen mnohem delší dobu, než jsme čekali. Byly k tomu nějaké důvody?"

"Vážnější, než si myslíš," řekl Santer. Rozeznal jsem stěží, že se přidal ke skupině náčelníka, spíš jsem to tušil, než viděl. Pak svůj hlas poněkud ztlumil:

"Od které doby zde táboří mí bratři?"

"Od doby, kterou bledé tváře nazývají půlhodinou."

"Našli jste stopu mého koně?"

Byl bych se nad vlastní zpozdilostí nejraději bil do čela! Tak to tedy bylo! Ještě dřív než jeli Kiowové, vydal se na cestu Santer. Měl zřejmě obhlédnout krajinu a zjistit, co je s námi.

"Ano."

"Měli jste zůstat na prérii," slyšel jsem nespokojený Santerův hlas. "Tady to není zrovna bezpečné."

"Myslili jsme, že se zde lépe táboří," odpověděl jeden z Kiowů. "Kdyby nám hrozilo nebezpečí, byl by ses jistě vrátil a varoval nás."

"Naopak!" Santerův hlas zněl zlobně, zdálo se, že ho dráždí Kiowova nechápavost. "Právě proto jsem tady zůstal, protože nám tu hrozí velké nebezpečí. Musil jsem dlouhou dobu pátrat, než jsem zjistil, odkud to nebezpečí přichází. Je zde Old Shatterhand!"

"Uff!" Kiowové se divili a jeden z nich řekl: "Myslil jsem si to a říkal jsem to (...)

(......)