Karl May

VINNETOU I
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

30. ZLATO! ZLATO!

Když jsme zas dostihli Apače, vyjížděli už do lesa, v kterém jak mi řekl Vinnetou, jsme měli strávit noc. Inču-čuna našel pěknou mýtinku poblíž pramene, s kouskem trávníku pro koně, ukrytou před příliš zvědavýma očima přirozeným plůtkem keřů a stromků. Nic lepšího pro táboření jsme si nemohli přát. Ani oheň, který jsme navečer zapálili, jistě nebyl z toho místa příliš viditelný. A když ještě náčelník Apačů rozestavil dvě stráže, zdálo se nám, že líp už o naši bezpečnost snad nemůže být postaráno.

Po večeři - pojedli jsme dobré sušené maso - jsme se jako obyčejně chvíli bavili: oheň příjemně plápolal, křoví, u něhož se nás sedm rozloučilo, nás chránilo před chladným větrem, a tak se nikomu nechtělo moc spát. Mluvilo se o budoucí cestě, a při té příležitosti nás Inču-čuna upozornil, že zítra vyjedeme o něco později, pravděpodobně až k polednímu.

"Tak pozdě?" uklouzlo Samu Hawkensovi. "Copak se bude dít, že nám popřává náčelník Apačů tak dlouhý spánek?"

Myslil to jako vtip, ale zapomněl, že Indiáni každé slovo berou velice vážně. Inču-čuna nebyl jiný. Tisíckrát jsme později - já i Sam Hawkens - litovali tohoto okamžiku. Tisíckrát jsme se ptali, proč se náčelník cítil povinen zrovna na tuhle žertem míněnou otázku odpovídat, a dokonce s takovou přímosti!

"Sam Hawkens se zeptal a já mu odpovím," řekl náčelník Apačů, "ačkoliv by to mělo zůstat tajemstvím! Avšak já důvěřuji svým bílým bratrům, neboť oni mi slíbí, že mě zítra nebudou následovat."

Když jsme to pokynem hlavy slíbili, pokračoval:

"Inču-čuna a jeho děti budou potřebovat zlato, aby mohli platit za služby ve velkém městě bílých mužů. Proto se zítra vypraví na horu, aby přinesli nuggety. V poledne budou již nazpět."

Dick Stone si tiše zahvízdl a Will Parker údivem otevřel ústa od ucha k uchu. Malý lovec jen zakoktal:

"A ta-ta-tady je na-blízku zlato?"

"Ano," přikývl Inču-čuna. "Neví o něm však nikdo, ani mí bojovnici. Jen já jsem se dozvěděl o místě, kde se má hledat, od svého otce a nepovím o něm zas nikomu, jen svému synu. A kdyby se někdo vypravil tajně za mnou, aby mě sledoval, zastřelil bych ho!"

"Mne taky? Nás taky?"

"Taky!" Inču-čuna nezaváhal ani vteřinu. "Náčelník Apačů vám projevil svou důvěru, protože ví, že zítra nikdo z vás neopustí tento tábor. Kdybyste jeho důvěru zklamali, nezasloužili byste nic jiného než smrt."

Víc už se o věci nemluvilo. Inču-čuna sám začal z jiného soudku, ostatní se přidali - konečně nikdo z nás skutečně netoužil po tom, aby odkryl tajemství prastarých indiánských nalezišť zlata, ale za chvíli byl náš rozhovor znovu přerušen, a to docela nečekaně. Já, Inču-čuna, Vinnetou a Nšo-či jsme seděli zády k houští, Sam s oběma svými přáteli čelem proti nám. Najednou jsme uslyšeli Samův výkřik, a než jsme se vzpamatovali, následoval výstřel z jeho pušky. Uprostřed nejživějšího hovoru ji prostě nenadále uchopil a poslal kuli do křoví za našimi zády.

Tábořiště bylo samozřejmě v mžiku na nohou. (...)

(......)