Karl May

VINNETOU II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

11. HORA HANCOCK

O dvě hodiny později jsem se hnal s Vinnetouem a Fredem v čele! zhruba čtyřiceti dobře ozbrojených mužů zpátky cestou, kterou jsme přednedávnem přijeli z osady Helldorf.

Vinnetou byl zamlklý jako vždycky, ale oheň, který mu žhnul, v očích, říkal víc než všechna slova. Jestli tu mladou osadu opravdu] přepadli, pak běda pachatelům!

Nebylo pomyšlení na zastávku, ani během noci ne. Naštěstí jsme už znali cestu. Myslím, že ani já jsem za celou tu jízdu nepromluvil víc než pár desítek slov. K dorozumění s Vinnetouem mi stačily po hledy. Měli jsme stejné myšlenky, stejné pocity, stejný cíl.

Druhý den odpoledne jsme na zpěněných, kouřících koních stanuli na okraji helldorfské kotliny. Hned první pohled nás poučily že Haller nemluvil do větru a že přicházíme pozdě. Ze srubů zbývaly již jen hromady zčernalých a dýmajících trosek.

"Uf!" zhrozil se zdušeným výkřikem Vinnetou. "Náčelník Apačů ty oglalské vlky roztrhá!"

Docválali jsme k troskám a seskočili z koní. Železniční dělníky! jsme ale prozatím zadrželi, museli počkat kus vzadu, aby neporušili případné cenné stopy. Přes všechno pečlivé hledání se nám nepodařilo objevit jediného živého tvora, po nikom nebylo ani památky! Potom jsme teprv přivolali naše muže, aby nám pomohli rozhrabat dýmající rumiště. Naštěstí jsme nenašli žádné pozůstatky lidského těla. To byla velká útěcha.

Vinnetou mezitím pátral i na stráni a nakonec se vrátil se zvonkem, který se skutálel z vypálené kapličky.

"Náčelník Apačů našel stříbrný hlas, kterým k jeho duši hovořili hvězdy," řekl. "Zakope ho zde do země a vyhrabe ho, až se vrátí jako vítěz. Běda Oglalům!" A ihned učinil, co řekl.

Potom jsme ještě spěšně prohledali břeh jezera, jestli v něm snad bandité osadníky neutopili, ale podle našeho soudu tomu nic nenasvědčovalo. Po celkové bedlivé prohlídce Vinnetou usoudil, že! ; banda přepadla osadu v noci; k žádnému boji dohromady vlastně ani nedošlo, vítězové sebrali lup i zajatce a odtáhli směrem k hranici mezi Idahem a Wyomingem, jak se dalo zjistit podle stop.

"Slyšte, muži!" zvolal jsem na Vinnetouův naléhavý pokyn. "Nesmíme teď ztrácet ani okamžik a musíme stopu sledovat, dokud je na ni vidět. Ještě si nemůžeme dovolit odpočinek teprve večer se pak můžeme utábořit. Věřím, že to vydržíme! Kupředu!"

S těmi slovy jsem se vyšvihl opět na svého černošedého grošáka. Ostatní následovali mého příkladu. Apač jel v čele a ani na vteřinu neodvrátil oči od stopy nepřátel. Spíš by se byl dal zabít, než by teď opustil tuto stopu, tak velice byl rozhořčen. A podobně to vypadalo s námi všemi. Bylo nás čtyřicet snad proti osmdesáti, ale v takovém rozpoložení člověk protivníky nepočítá.

Zbývaly nám ještě tři hodiny denního světla a za tu dobu jsme ujeli takový kus cesty, že jsme mohli být s výkonem našich koní víc než spokojeni. Potom jsme jim ovšem dopřáli vydatný odpočinek.

Druhý den se ukázalo, že Oglalové mají před námi náskok asi tři čtvrti dne jízdy, a později jsme (...)

(......)