Simona Monyová

ŽENU ANI KVĚTINOU...
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Lehký otřes mozku, protržený ušní bubínek, pohmožděná jakási kůstka, podlitiny.

"Tak a teď už jen sepíšeme trestní oznámení..."

"Chtěla bych domů," kňourám.

"Přece nedopustíte, aby to tomu zmetkovi jen tak prošlo!"

A proč bych to nemohla dopustit? Dopustila jsem už mnohem horší věci. "Když nepije, tak je hrozně fajn," bráním ho.

"Ale to je málokdy, ne?"

"Kdyby dostal pořádnou roli, určitě by nepil."

Už se v tom opět plácám. Zapadám po kotníky do svého soukromého bahýnka, šinu se s kusy mazlavého jílu na podrážkách a tvářím se, že mám krok lehký jako baletka. "To oznámení nepodám, rozmyslela jsem si to. Jenom jsem zpanikařila..."

"Až vás zase napadne, tak si uvědomte, že na tom máte svůj podíl viny," mění se laskavý rytíř v přísného soudce. Nechápe mě, ale to mu nemůžu mít za zlé. Ani my se Zitou ještě nedávno nechápaly...

"Ono je to všechno složitější," povzdechnu a doufám, že si o mně zítra nepočtete v Blesku. Za mlčenlivost rytířům neplatíme, na to daně nestačí.

Pro jistotu vám povykládám svoji verzi příběhu. A pěkně od začátku...