Simona Monyová

ŽENU ANI KVĚTINOU...
ukázky
(pro čtenářský deník nebo referát)

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Přijeli za deset minut. Mladí kluci v docela slušivých uniformách. Poznali mě - všímám si údivu v jejich očích. A poprvé v životě mi popularita připadá obtěžující.

"Kde je teď, mladá paní?" ptají se a já krčím rameny. Čekala jsem zamčená v koupelně. Pro jistotu.

Menší a zavalitější z nich cosi povídá, ale já nerozumím. "Musíte mluvit hlasitěji, mám něco s uchem."

"Každýmu chlapovi, kterej vztáhne ruku na ženskou, bych s radostí rozbil hubu!" pronese vyšší a pohlednější. Mám chuť ho obejmout. V tu chvíli je mým rytířem. Rytířem, kterého si ovšem platím z daní.

"Můžeme se porozhlédnout po domě?" huláká menší a snaží se co nejzřetelněji artikulovat. Uvolňuji mu vstup na schodiště do patra. Když mě míjí, dotkne se ukazovákem mého spánku a říká: "Tady máte ještě krev."

"Nenašli jsme ho," oznamují mi, jakmile prohledali dům. Paradoxně se mi ulevuje. Odvaha, kterou jsem cítila při vytáčení čísla policie, pozvolna vyprchává. Už dávno měla být zařazena na seznam látek těkavých.

"Vezmeme vás prvně na pohotovost a pak teprve k nám na oddělení."

"Je to nutné?" kuňká ze mě srab.

"Nezbytně," odpovídají unisono.