David Morrell

RAMBO I
První krev
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Kapitola 18.

Tiskl se k verandě na vzdálenější straně posledního domku a mířil na Teasla. Muž a dvě ženy byli tak zaujati Teaslovým voláním, že si ani nevšimli, že se pod verandou někdo schovává. Ale když natáhl uzávěr pušky, museli zaslechnout tiché kovové cvaknutí, protože zvuky shora náhle ustaly. Po dřevěné podlaze už nikdo neudělal ani krok. Přitiskli se k zábradlí přímo nad ním. Jedna z těch žen řekla: "Můj bože!" To bylo dostatečné varování. Teasle vyrazil od chodníku po trávě k prvnímu domku. Chtěl se ukrýt za jeho verandou. Rambo vystřelil. Nepočítal, že by ho mohl trefit, ale chtěl ho v běhu zarazit.

Žena nahoře vykřikla. Vyhodil prázdnou nábojnici a mířil na roh sousední verandy. Vykukovala tam Teaslova bota, ozářená plameny.

Stiskl spoušť, ale nestalo se nic. Puška byla prázdná. Neměl čas nabíjet.

Odhodil ji a vytáhl policejní revolver. Zatím Teaslova bota zmizela.

Žena stále křičela.

"Proboha, ženská, mlčte!" varoval ji a běžel na opačnou stranu domku, odkud mohl sledovat stíny před sebou. Teasle neriskoval.

Kdyby přisel zepředu, jasné plameny by ho osvětlily jako snadný cíl.

Určitě půjde ve stínu zadem okolo prvního domku a zadem také k druhému. Rambo se přitiskl blíže k rohu. Sledoval kolo, opřené o zeď, a kůlnu na nářadí. Měl naražené čelo od chvíle, kdy auto najelo do Teaslova vozu. Obličej si natloukl o vysílačku, když se krčil pod palubní deskou. Rukáv měl celý lepkavý, jak si stíral krev, jež mu tekla do očí. Ta kolize mu také obnovila bolest v žebrech, takže nevěděl, co ho zrovna víc trápí.

Ještě chvíli čekal, ale nezaslechl už nic. Ale zdálo se mu, že se podél plotu vzadu plíží tmavá postava. Setřel si krev z očí, zamířil, ale ještě nestřílel. Dokud nebude mít jistotu, že je to Teasle. Jestli je ta postava jenom klam jeho unavených očí, výstřel by ho prozradil.

Také nemohl plýtvat střelivem. Měl v revolveru jen pět nábojů. Komora proti hlavni byla už prázdná. Teaslův browning jich měl třináct.

Ať klidně střílí on. Může si to dovolit Měl ještě jeden důvod, aby nestřílel okamžitě. Když si naposled protřel oči, nemohl pohled ani řádně zaostřit. Viděl dvojmo.

Jako by měl něco v oku. Teď nerozeznával ani rozdíl mezi postavou a tmavým pozadím zelených keřů, tvořících živý plot. Všechno mu splývalo a v hlavě ho prudce bodalo. Měl pocit, že mu praskne lebka.

Proč se ten stín nehýbal? Anebo se hýbal, a on to neviděl? Teasle by se měl nějak ozvat. Šramotit. Funět...

"Pojď blíž, prozraď se, proč to neuděláš?" Ale už bylo pozdě. Nablízku se ozvaly sirény. Možná hasiči, možná policie.

"Jen pojď, Teasle." Slyšel lidi z domku, jak si na verandě něco vzrušeně vykládají.

Vycítil nebezpečí a podíval se před sebe, není-li na té verandě ještě někdo s puškou nebo jinou zbraní, čím by ho mohl zranit. Bože, najednou viděl přicházet Teasla přes trávník vpředu. Rambo vystřelil dříve, než si to vůbec uvědomil. Teasle vykřikl, spadl naznak na trávník a odroloval až na chodník. Rambo ale nechápal, co se to stalo jemu. Cesta, kde stál, sebou jakoby škubla. On sám sklouzl na bok a zůstal ležet tváří k zemi. Ruce, jimiž si sáhl na prsa, měl teplé a vlhké.

Přímo lepkavé. Panebože, on ho taky trefil. Teasle ještě stihl vystřelit a zasáhl ho.

Tělo jako z olova, nervy mu přestaly fungovat. Nutil se: "Pohni se. Musíš pryč. Sirény." Nemohl vstát. Jenom lezl po zemi Drátěný plot ho dělil od světa.

Za ním bizarní obraz hořícího města. Plameny policejní stanice a soudu šlehaly vysoko, osvětlovaly okolí oranžovou září. Ale neviděl už nic zřetelně. Namáhal si zrak, až začal rozeznávat: Dětské hřiště, houpačka, klouzačka. Sunul se po břiše, snad po centimetrech. Zvuk plamenů byl jako vítr, prohánějící se větvemi stromů.

"Vezmu si pušku! Kam jste mi ji dali?" křičel muž uvnitř domku.

"Ne, prosím tě, nechoď nikam," ječela jeho žena. "Nepleť se do ničeho!" "Kde je moje puška? Kam jste mi ji dali? Říkal jsem přece, ať s ní nikdo nehýbá," trval na svém muž.

Rambo se vzepřel na loktech o trávu a zrychlil. Dostal se po břiše až k plotu. Otevřel branku, zvedl se aspoň na kolena.

"Kde je?" volal ten muž na verandě. "Kam mohl jít?" "Tam!" vykřikla hystericky druhá žena, podle hlasu ta, kterou spatřil na verandě prvního domku. "Tam dole! U branky!" "Dobrá, vy bastardi," pomyslel si Rambo a podíval se na ně.

Plameny byly vysoké a v jejich záblescích poznal muže, jak stojí u kůlny s nářadím a míří na něho puškou. Mířil velmi nešikovně. Ani se nestačil leknout, když ho Rambo střelil. Kulka mu čistě prolétla ramenem. Otočil se, přepadl přes kolo, opřené o zeď a když bicykl pod jeho vahou podjel, neohrabaně spadl a zapletl se přitom do drátů a do řetězu.

"Kristepane," sténal ten muž. "Jsem zraněn. On mne zasáhl." Ale ani si neuvědomoval, jaké měl štěstí. Rambo mu mířil na prsa, ne na rameno. Ale už dobře neviděl. Také nedokázal dlouho udržet zbraň, protože silně krvácel. Na útěk těžko pomyslet. Neměl nic, čím by se mohl bránit. Snad až na váleček dynamitu, který mu zbyl ještě v kapse. Sebral ho prve v obchodě.

"Dynamit," pomyslel si.

Byl se silami v koncích. Teď by nedokázal hodit váleček ani pět stop.

"On mě trefil," sténal stále muž. "On mě trefil, jsem zraněný." "Jo. Já přece taky a slyšíš mě naříkat?" myslel si. Když už nemohl snést představu, že přijdou muži se sirénami a seberou ho, začal se plížit dál. K vyschlému jezírku uprostřed dětského hřiště. Doprostředka toho jezírka. Otupené nervy se vzpamatovaly, bolest opět zesílila. Teaslova kulka zasáhla poraněná žebra. Bylo to jako žhavé kopí. Jako ohnivý jed. Bolest k nesnesení. Škrábal se na hrudi, bil se do ní, škubal si šaty. Třásl hlavou, zatínal zuby. Přemohl sám sebe a se skloněnou hlavou a vysunutými rameny zamířil ze dna jezírka ven, směrem k zadnímu plotu na kraji hřiště. Byl nízký. Rambo se o něj opřel, zalapal po dechu, pokusil se přehodit nohu přes drátěný okraj. V groteskním saltu se překulil na druhou stranu. Náraz ztlumil zády. Vzpomněl si na ostré trny a větve bez Ústi Pole ostružiní. Keře divokých malin. Tam už někdy před tím byl. Nemohl si vzpomenout kdy, ale byl tam. Ne, ne. Určitě se plete. Tam byl Teasle. Nahoře v horách, když utekl do toho příšerného svahu, plného ostružiní. Ano, byl to Teasle. Plazil se tím trním. Teď byl na řadě on. Ostny ho bodaly, páraly dál jeho už tak dost potrhaný hrudník. Když Teasle uprchl takovouhle cestou přes ostružiní, stejné jako je tohle, tak proč by nemohl on?