Božena Němcová

LISTY II
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

119. Antonínu Markovi

Velectěný pane!

 

Prosívala jsem často za jiné lidi, činíc to ráda, bez ostychu; nyní ale, kdežto neštěstím přinucena za sebe samú a svojí rodinu prosit mám, přichází mi to za těžko, i tenkráte, když se k nejšlechetnějšímu srdci obracím. — Snad učinil někdo zmínku o nehodách, které nás již déle roka stíhají? — Jestli ne, tedy povím v krátkosti, co mne donucuje Vašnosti tímto listem a spolu prosbou obtěžovat. —

Loňskou zimu roznemohl se mi nejmladší chlapec po druhé na typhus; lékař řekl, že nesmí do roka školu navštěvovat, že musí být na venku, má-li být zdráv. Dcerka moje též zdravého povětří zapotřebí má, já také churavěla, odjeli jsme tedy všecky tři do Uher k mužovi, abychom nemuseli na třech stranách žít, an tu starší chlapci ve škole zůstat museli. — Přijela jsem tam v Máji a rozstonala se. Ještě jsem ležela, potkala nás druhá nehoda; muž přišel do vyšetřování skrze rok 1848. Někdo prý nás udal u ministerstva. — „Revoltär, Panslav, ein Freund Havlíček's; seine Frau, eine Schriftstellerin — vor dem Jahre 1848 als regierungsfeindlich bekannt — von čechischen Ideen begeistert — übt einen groszen Einflusz auf ihn aus —; sie erziehen die Kinder nur in der čechischen Sprache, a t. d. a t. d. — Je těch předhůzek ještě množství, ale všechny se otáčejí okolo strašidla Panslavismu, které neměl muž, co jinak správný, neúhonný úředník, u sebe přechovávat. Také se mu za zlé vykládá, že on co hlava rodiny moje Umtriebe trpěl a mně psát dovolil. Byl hned z úřadu i platu suspendován a vyšetřování se vedlo. To bylo loňského roku na začátku Června, a podnes není tomu konec; ba poslední čas se to ještě zhoršilo, přišli na stopu, že jsme opravdu Slované a že přejeme více Rusům než Němcům. — Tento měsíc mu byl i plat poloviční (allimentací), který dostával, zadržen. Ostatně je na svobodné noze, jenže nesmí z Darmot se vzdálit.

Já byla v Uhřích u něho až do Října. Zatím se zde v Praze nejstarší můj syn roznemohl na plicní neduh. Byl v šestnáctém roku, příliš rychle rostl, a to byla příčina jeho nemoci. Já to dlouho nevěděla, že stůně, neboť celá naše korespondencí se zadržovala. Když jsem se to dověděla, vypůjčila jsem si peníze na cestu a odjela jsem s dětmi do Prahy.

Muž se ale domníval, že když já zde budu, on snáze dovolení dostane jít též do Prahy a vyšetřování zde očekávat, které se z počátku vedlo od vyšetřující komissí vojenské. Nuž ale, nebylo mu to na žádný pád dovoleno. Já přišla sem a druhý den můj syn skonal. To byla třetí, nejbolestnější rána; při té srdce krvácelo. — Byl to hoch pilný, hodný, já svoje nejkrásnější naděje v něm viděla vyplněné a mnoho doufání v něho skládala. Přeškoda toho mladého životu! Nereptám proti Bohu, ale mnoho na mne ukládá; duch můj snáší to trpělivě, ale tělo klesá. —

Ležela jsem skoro celou zimu, bylo mi velmi zle a posud nemohu se (...)

(......)