Božena Němcová

BÁSNĚ A JINÉ PRÁCE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Šalamoun Heršl

Stará legenda, nyní trnová na světlo vydaná

V jednom městečku na Moravě to před dávnými, dávnými časy vypadalo docela jinak nežli teď. Kdyby ti staří nebožtíkově velko- a maloměšťané vstali z hrobů svých, ani by své rodinné městečko už nepoznali, tak se všechno proměnilo: je tam židovna, té dříve nebylo; okolo kostela bývaly lípy, už jich tam není; je tam krásná vinopalna jako palác a škola na spadnutí, to dříve nebylo; doma, v kostele a ve škole se mluvilo, zpívalo a učilo hezky po moravsku, teď tam nemluví po moravsku, nežli když baba z dědiny prodává vejce aneb chlap zelí na trhu; tenkráte tam žili sousedé, matky, mládenci a panny, teď jsou tam milostpáni, milostpaničky, šviháci a frajlinky; jindy bylo v městě bohatství, že se tolary a dvacetníky mohly měřiti na věrtele, teď je tam holá žebrota, takže mnohý z těch milostpánů měšťanů ani jeden šindel na střeše nemůže nazývati svým. – Jen jedno jest tam, co bývalo, a jak mi jednou pan syndikus řekl, i na věky věkův bude: hádka mezi velko- a maloměšťany o městské pastviště. – Pozor! Pověděli jsme, že před dávnými časy bylo ve městečku veliké bohatství; opravdu bylo: velkoměšťan míval zlaté, maloměšťan stříbrné knoflíky na kabátě, a každý tolik těch stříbrňáků v punčochách aneb kočičích miskách, že jim až plesnivěly. Za těch krásných časů jeden jediný žid, Šalamoun Heršl, byl v městečku jediným člověkem chudobným, tak chudobným jako za našich časů to ubohé stvoření, které českým spisovatelstvím se chce vyživiti, – z toho už můžete posouditi, co to bylo za mrzáka. – Šalamoun Heršl prodával kanafasy, fajfky, křemínky, hubku, sirky, ocílky, piksly a mejdlo; s tím chodil po světě; jeho drahá druhá polovice, Salt, prodávala pentličky a šňůrky obyčejně v pátek na trhu v městečku. Oba měli jednu spekulací ve dne v noci, totiž jak by mohli z jednoho groše udělati deset, aby se mohli dostati k takovému bohatství, jaké mají ti křesťané, ti goimové. Nic naplat, nešlo to, co za tejden vydělali, to v šábes prasklo. „Co to je?“ ptal se Šalamoun. „Co je to?“ ptala se Sáli – a nevěděli už, jakým způsobem z bídy vyváznout.

Bylo na jaře a Zelený čtvrtek. Šalamoun Heršl s uzlem na zádech ubíral se okolo kostela do sousední dědiny. Velebný pán právě dosti hlučně kázal, takže to Šalamoun slyšeti mohl, – a co slyšel? „A to si pamatujte, co dáte chudobnému, to vám Bůh tisíckrát nahradí.“ – Šalamoun věděl dost, jako blesk si poskočil, zatleskal rukama a zvolal: „Blahořečím Jeho vah! Už to mám, už to mám!“ – Nešel do dědiny, obrátil se a přímo domů. „Už to mám, Sáli, už to mám!“ křičel na prahu. „Copak?“ ptala se Sáli. „Co – proč ti goimové jsou bohatí a já musel až posud zůstati bídákem.“

A teď vypravoval Sáli, co slyšel kázat. Sáli také zatleskala rukama a zvolala: „Už to máme! Už to máme!“ Bylo radosti v Izraelů! Jak začít? – Inu, umluvili se, že z celého krámu nadělají hromádek, že si k tomu ještě vypůjčí peníze a že všecko, všecko rozdají mezi chudé. Stalo se tak. První (...)

(......)