Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX
Akvárium

Jaro jest zajisté ona chvíle, kdy příroda vlichocuje se i do srdcí nejzatvrzelejších. I ti, kdož chodí denně mimo ni hluší a slepí, prohlédnou na jaře, byť i jen na okamžíček, pocítí nějakou radost nebo úlevu, podiví se náhle krásnému zázraku. A ti, kdož milují přírodu a vnímají jaro v celé jeho hloubce i šíři, kochají se tímto velebným přílivem zeleně, květů a zpěvů jako malou splátkou na věčný slib lidského štěstí. Neboť na jaře všecky radosti jsou veselejší a všecky bolesti mírnější; bída narovnává svá shrbená záda a stáří vyjasňuje se vzpomínkami.

Jako žena v šestnácti jest i příroda nejmilejší na jaře, a to pro její svěžest a čistou veselost. Nepodceňujeme přitom půvabu horoucího léta a prahnoucí vášně zchlazované v hlubokém lesním stínu, ani půvabu jeseně, trochu perverzního, který k hříčkám lásky poněkud již rafinovaným způsobem přiměšuje bolest a nervózní chvat, ani konečně studeného půvabu zimy, která obsypávajíc všecko sněhem nebo jíním dovede milosrdně přikrýti bílou pohádkou život nejzprahlejší a nejzuboženější. Ale mluvíme o „věčném jaru“, a nikoli o věčném létu, poněvadž i kdyby mezi nimi nebylo žádného jiného rozdílu, již pouhá představa svěží a kypící zeleně mladé vítězí u nás.

Na jaře snaží se lidé nejvíce, aby aspoň nepatrný úlomek přírody urvali a zanesli do města a do příbytku; jarní květiny dovede skoro každý pojmenovati, letních již nikoli. Abychom jara nezapomněli, vnášíme drobty přírody do měst a domů. Připomínají nám, co jsme kdysi milovali a navždy ztratili, nebo co milujeme, aniž toho dosíci můžeme. Parky a sady, květiny na záhonech, v oknech, na balkonech a stolcích, ptáci v budkách, v klecích a voliérách – toť příroda měšťáků a otroků, příroda poloumělá a uvězněná, a přece příroda přinášející tak často útěchu ubohému lidskému srdci.

Ovšem, víme všichni, že není to vždy láska k přírodě a touha po ní, jež vězní ptáka v kleci, květinu za oknem. Vedle mnoha jiných úloh mají tyto drobty přírody i úlohu laciné dekorace, často velmi lhostejné tomu, kdo jimi dekoruje svou existenci – kvůli jiným. A zdá-li se nám někdy ta okolnost, že lidé tak rádi dosud dekorují své bytí v životě i smrti živými produkty přírody, jako znamení úcty k přírodě, nesmíme zapomenouti, jak lidé povšechně na druhé straně jednají s přírodou barbarsky, jak ji zohyzďují a oklešťují, jak ji drancují, tupí a ničí, jak ji moří a – jak ji napodobují z plátna, z vosku, z mýdla, bůhví z čeho všeho!

Pozorujeme-li davy, procházející velkými skleníky botanických zahrad a mimo klece zahrady zoologické nebo zvěřince, seznáme, jak odcizena je většina lidí přírodě. Neboť zájem, jejž u nich vzbuzují poměrně stejně klece s opicemi jako voliéry s domácími ptáky, není projevem lásky, nýbrž zvědavosti, která pozoruje neznámý život spíše s údivem než s pochopením.

Zvědavost jest ovšem i u těch, kteří přírodu chápou a milují. Jedni chtějí vědecky proniknouti všecky její taje; druzí chtějí ji aspoň důvěrně znáti jako milenku. Vždyť (...)

(......)