Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXI
Kapitola skoro národohospodářská

Četl jsem nedávno stesky na „tichou bídu“ mladé vysokoškolské inteligence, zejména technické, a na nedostatek její podnikavosti. Stesky, doložené fakty, oprávněné a zajímavě glosované. Zároveň objevily se v tomto listě i jinde články a poznámky o tom, kterak strana mladočeská čili „naše silná strana politická“ snaží se obsaditi všecka místa, kde se dá bráti a poroučeti, svým dorostem a svými proteženci, ovšem bez ohledu na kvalifikaci. Tyto dva zjevy, bída vysokoškolského dorostu na jedné straně a teror silné strany na druhé straně, mají cosi společného. Ilustrují dobře pozadí hesla o hospodářském povznesení národa.

Pisatel žalob na tichou bídu techniků, sám inženýr, stěžuje si do vší české veřejnosti. Heslo stalo se prý frází, o němž se velmi hlučně mluví, aby zastíněn byl fakt, že náš hospodářský vzrůst nestojí za mnoho. O vzdělaný proletariát nikdo se nestará, pro stavovskou otázku studentstva neučinilo se nic. A velmi dobře charakterizuje pisatel naši dnešní zlatou mládež: Vychování k pohodlnému, blahobytnému názoru životnímu, protiví si výdělečná zaměstnání v oboru samostatného podnikání. Podniky soukromé přecházejí do rukou společností a vzrůstá ona třída zámožných lidí, na kterou máme dosti času: mladí činovníci správních rad, úřadující pohodlně, bez ducha tvůrčího, spekulanti burzovní, kandidáti vyšší i nižší byrokracie. Majíce dostatečně vlivné styky (viz: silná strana politická!) přebírají často bezvýznamná úřednická místa zcela nemajetným a chudým a ti jsou pak nuceni s prázdnýma rukama vrhnouti se do obchodu nebo průmyslu, často i do oboru, v němž nejsou obeznalí, a tu zakrňují nebo se vystěhují. Synkové zámožných rodin stydí se za kabát, hrubší práci a styk s lidem dělným, nehledí rozmnožovati majetek vlastní prací a podnikavostí, nýbrž udržeti jej pouze důchody úřednickými, úroky, dividendami nebo spojením svého kapitálu s věnem nevěsty. Tím způsobem zpříbuzněly měšťanské rodiny pražské, venkovské i statkářské v určitých krajích (viz opět: silná strana politická!), aniž z toho vzešel nějaký zvláštní prospěch národohospodářský.

To je tedy pěkný obrázek, a víme všichni, že také pravdivý, od jisté doby dokonce velice pravdivý. Generace vychovaná realistickými a pozitivními názory vzala si je k srdci. Toliko idealismus učitelů ztratil se cestou. Idealismus a ono bezesporné, hluboké a nezištné vlastenectví jejich.

My, staří loajální odpůrci Masarykovi z doby, která byla hluchá k našim výtkám, otvíráme úžasem oči, co všecko dnes harcuje proti „poslednímu buditeli“, který měl ten tragikomický osud, že patronát mládeže vzal z jeho ruky dr. Kramář, jenž s jeho učením učinil asi to, co se říká, že Pavel učinil s naukou Nazaretského. George Moore ve scenáriu Ježíš a Pavel dává zabíti Ježíše Pavlem. Za dr. Kramáře činí to teď jeho věrní. A ti rozlezli se pomalu naším národním životem a obratnými sítěmi různého názvu, ale stejného účelu a stejného původu snaží se udolati jeho živé (...)

(......)