Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXII
Píseň ke chvále ryb

Mladý pan Kraus, můj věrný společník od Svitavy a neúnavný rybář, zatloukl tuhle večer v devět hodin na naše vrata, celý rudý byl nadšením a únavou, oči mu hořely, a sotva vstoupil do světnice, již shazoval tlumok se zad a chvatně z něho něco vytahoval. Pozvali ho k jakýmsi rybníkům, tuším u Vejvanovic, na lov štik a kaprů. A tož chvátal pochlubiti se svou kořistí, nevelkou štikou, a zejména chvátal vypovědět mi překotně vše, co viděl a slyšel. Na, hören Sie, Herr N…

Pan Kraus není student z Vídně, jak jsem se domníval, nýbrž bankovní úředník na dovolené, je také starší, než jsem myslil: ale dušinku má jako dítě. Vyložil mi důkladně, kterak tu štiku chytil na červa, odhadl její váhu, jak má ve zvyku, a jako obyčejně umluvil se mnou dostaveníčko u Svitavy, hned na šestou ranní. A k této veliké události svého života vrací se teď často v hovoru a ještě častěji patrně v duchu.

Včera, když mi potřetí vylíčil všecky podrobnosti svého lovu, rozpovídal se o kráse rybníků. O štikách a kaprech slunících se u hladiny. O drobných rybkách, stojících na leknínových listech jako ve dlani. O pohybu těchto plovoucích listů večer, když kapři sbírají potravu na jejich rubu. O mocném chřtánu štik, o jejich velikosti a o tom, kterak, chyceny, trhají šňůry nezkušených rybářů. Vracel jsem se přitom v duchu k tomu, co jsem viděl v Polabí, a bylo mi dobře…

Žijiť také ve znamení ryby. Je to zdravější než například ve znamení ženy nebo plzeňského, literatury nebo politiky (opoziční ovšem). Drží to člověka na čerstvém vzduchu, brání to příliš mysliti, je to láska opravdu letní a méně namáhavá než také krásné hubaření, zejména to naše na nekonečných stráních. Což prostě konstatuji, neboť jinak nerozlišuji rád lásek zdravých od nezdravých: jsem z těch, kteří, když to na ně sedne, netrápí se hygienou a vzdávají, se jako živočiši pudu s dobrým přesvědčením, že to jde lépe k duhu než věčný strach o zdraví.

I má láska k rybám sahá hluboko do mého mládí. Vždycky jsem se jim obdivoval. Vždycky vyhledával jsem styk s nimi. A blouznil jsem o zámku pod hladinou hluboké vody, jehož stěny byly by ze skla a poskytovaly výhled na život ryb a ostatní vodní přírody. A velmi jsem záviděl zajatcům kapitána Nema jejich procházku dvacet tisíc mil pod mořem.

Jeden můj strýc, dejž mu pánbu za to věčnou slávu, byl vášnivý rybář a vodní pytlák. To tehda bylo ještě více ryb a rybolov i vodní pych byly snadnější. Mnoho mi vypravoval z říše ryb a to byly vlastně jediné mé „babiččiny pohádky“. Když se oženil chudák a zapřáhl v rozumné občanské povolání, byl konec. Jen pár zlatých karásků v kulaté sklenici připomínal mu starou vášeň. Později daroval jsem mu párek rájovců, jimž bylo u mne zima.

Rozumí se, že první pražské počátky akvaristického ruchu sledoval jsem velmi horlivě. Jejich patronem byl tehdy redaktor Nájemníka, jenž vydával první český akvaristický časopis Akvárium, lépe vedený než pozdější brněnské Přírodopisné listy, témuž účelu (...)

(......)