Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XXVI
Ironie osudu

Ironií osudu jest, když český spisovatel, který nemiluje novin, lépe řečeno jejich dnešního velmocenského rozsahu a prestýže, píše skoro výhradně do novin, dokonce do velkých novin, a píše do nich – rád. Jako například já. Nevím jistě, je-li to ironie speciálně česká, ale zdá se mi to.

Česká literatura od počátku svého moderního rozmachu souvisí stále na mnoha stranách se žurnalismem: mnozí nejlepší spisovatelé naši vydělávají si nebo přivydělávají na živobytí v novinách, aniž se to děje bez vlivu na jejich tvorbu, neboť většina těchto spisovatelů neslouží novinám dobrovolně, nýbrž z jistého donucení, existujícího konečně i tehda, když spisovatel dá žurnálu přednost před magistrátní kanceláří nebo kantorskou katedrou.

Je nesporno ovšem, že práce žurnalistická může míti a tu a tam skutečně také má dobrý vliv na spisovatelského ducha a jeho tvárnou schopnost: podobá se někdy silnému průvanu, který profoukne komnaty příliš dusné a převoněné, učí překonávati bázeň před perem, nechuť k peru, pusté nálady a postonávání mysli. Ale stejně nesporno je, že dlouhý pobyt v žurnálu, několikaletá žurnalistická práce v užším smyslu slova, která nemá pranic společného s literaturou, působí obyčejně zhoubně na spisovatele: těch nářků bylo již dosti a příklady jsou stále hojné. Vidíme to na tom, co se píše, i na tom, co se nepíše.

To je ostatně příliš známá smutná kapitola z historie sociálního postavení českého spisovatele a není již ani zajímavá.

Člověk však může psáti do žurnálu, aniž je žurnalista. Veliké dnešní deníky mají ohromný a nenasytný chřtán a potřebují pro ukájení svého hladu potravu velmi pestrou. A nemalá část této potravy nemůže jim býti poskytována žurnalisty z povolání, nýbrž spisovateli. A to jest již zajímavější kapitola. Také veselejší.

Mohla by býti ještě veselejší, radostnější, kdybychom byli tak daleko, jako jsou Francouzi. Kdybychom byli méně malicherní, straničtí, kdybychom se nebáli tak příliš předčasných a zneuznaných myšlenek.

V Paříži vycházel a vychází snad dosud anarchistický týdeník Les Temps nouveaux (Nové doby). Nevím, má-li dnes některá česká revue tak vysokou úroveň, jako měl tento dělnický časopis. Vycházela při něm zajímavá příloha, složená skoro výhradně z výňatků, citátů, článků z knih a časopisů měšťanských. Snahou redaktora bylo sbírati z literatury hlavně francouzské všecky literární projevy, v nichž kapitalistická a měšťanská společnost soudí sebe samu. Neměl zdá se nikdy nouzi o materiál. A skoro v každém čísle této přílohy bylo možno čísti článek vyňatý z prvních stran některého velikého deníku. Byly to články o všech soudobých věcech. Krásné, bojovné, smělé články. Byly to články nejpřednějších spisovatelů a vyňaty byly i z deníků reakcionářských, jako je Temps, nebo čistě kšeftařských, jako je Matin.

To je mi stálým svědectvím pro povýšenost francouzského ducha, to závidím francouzské žurnalistice, ať již jinde jest její mravní úroveň sebehorší. Mirbeau, Descaves, (...)

(......)