Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

III
Chceme se vrátiti…

Před prvním tunelem od nás k Obřanům, na brdku, za nímž je cesta do Kozího žlebu, vykukují modré květy koniklece již ze svých šedivých kožíšků. A ze svého šedivého zimního kabátu vykukuji já asi také tak. Jenže poněvadž nejsem moudrá bylina, nýbrž hloupý člověk, vykukuji mnohem netrpělivěji. Ale nejen vzhůru k obloze podjarního zápasu předem přece vyhraného. Také k zemi, k zemi nejvíce. A zejména k jednomu drobečku země. A nohy poskakují mi z místa na místo jako myšlenky: rády by uspíšily něco velmi pěkného. Ale jen svatá trpělivost pomůže dál, jak říká náš děda desetkrát denně.

Hodlám letošního jara dovršiti své povenkovštění. Nezbývá mi nic jiného a netouží srdce po ničem jiném. Zelený prapor vlaje mi již dávno vesele nad hlavou. Sojčí pírko za kloboučkem je rozkošná věc, kdežto ocelové pero připadá mi velmi ohyzdné v ruce, která právě touží po rýči nebo motyce, po lýku, jímž se přivazují růžové keře k tyčkám, nebo po kolíku, jímž se dělají jamky na salát. Objednal jsem si faldovačky a poslední městské kalhoty utrpěly těžko napravitelné trhliny při poslední naší partiji.

Víte, čemu se říká u nás partija? Například tomuhle: Podřimuji po obědě na posteli, která je mi ve dne pohovkou. Myslím si: chvilečku jen, neboť mám práci. Tu však vrazí do sednice mistr Band’ouch ještě s jedním drantem, třetí šklebí se za oknem, stáhnou mne z postele, podávají mi láhev s domácí slivovicí a vzhůru na proutky do Melatína! To budou zatracené proutky, už to vidím. Ale třem se křehký člověk neubrání. A tak děj se vůle boží. Táhneme blátem na Soběšice. Nikoho nepotkáváme, abychom mu dali „dobrý den“, a tak mine cesta ve svatém pokoji. V Soběšicích první zastávka. Krátká. Druhá bude v Outěchově, třetí bohdá v Adamově, a kdož ví, nebude-li čtvrtá v Babicích. Po prvním zastavení jdeme již hřmotněji. Láhev se slivovičkou již se nepodává, ale hází pěkným obloučkem. S babkami máme mnoho řečí. A co čert nechce, nahoře v lesích spatří mistr Banďouch jedle se jmelím. A hop na jednu. Aby ta kanická z minulého měsíce – však se ještě na ni pamatujete snad – nebyla poslední. Je to jedlička jen, mistr Banďouch ani tuze nefuněl, a kytice jmelí, poněkud zvětralá již, už byla dole. A jde se dále. A zase babka s dřívím, ale za ní mládenec s pěkným borkem. Jakže? Takhle vy, šelmy, šatíte knížete pána! Dolů s borkem! Tak tak, mladí páni, beztak chlapec má padoucnici! Vždy dva a dva neseme borek až do dědiny, pánbu nám zaplatí za milosrdný skutek a – druhé zastavení. Bohužel poslední. Padá snížek, jako obyčejně na Outěchově. Zastavení trvá až do jedenácti. A pak dolů na Panské louky a Myší dírou k nám. Beníček drží se mne jako klíště, mistr Banďouch dělá dlouhé kroky a druhý mistr, který nese lucerničku, nechává nás co chvíli potmě. Až na několik kozelců a ty rozbité kalhoty došli jsme šťastně a v jednu byl jsem zase v posteli.

Tedy, to je u nás partija. Není tak uhlazená jako v Besedním nebo u Stopků v Brně, ale spí se po ní lépe. Plíce (...)

(......)