Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX
Prostý komentář

Mám náladu velmi melancholickou. Ochladilo se, nebesa jsou zamračena, země je mokrá. A já byl zklamán v nejhezčích nadějích. Maminka Starost chodí za mnou jako stín, skuhrá a fňuká, otravuje mne na duchu i na těle.

Ze zoufalství plaším veverky, chodím na konvalinky a sbírám brouky. Maminka Starost neleze ráda po stráních a v lesích ode mne obyčejně uteče. Ale sotvaže sejdu opět do dědiny, už mne drží.

Tedy uchýlím se do svého doupěte, podepřu si hlavu a myslím si, jak by to bylo pěkné, kdyby… kdybych místo po nohou uměl chodit po hlavě. Kterak by se všecko změnilo! Psal bych verše jako Antonín Klášterský a dostal bych rok co rok cenu z Akademie. Psal bych povídky a romány jako K. V. Jeřábek a byl bych zván na farské hostiny. Ohýbal bych hřbet před finančním referentem markrabství moravského a jinými mocnostmi, nečekal bych od nikoho dobrou práci a nebyl bych tedy zklamán, pročež bych také nekritizoval, zato dobře bylo by mi placeno za špatnou práci. Viděl bych svéráz Moravy v lásce k folkloru a klerikalismu, byl bych konzervativní, posílal bych kondolenční a blahopřejné telegramy, jezdil bych jako zástupce úctyhodných spolků ke kladení základních kamenů, k slavnostním odhalením a vernisážím – moje jméno nemizelo by z denních zpráv. Nebyl bych také blázen a člověk napolo kočovný, ale měl bych domek v Žabovřeskách a byl bych řádný státní, zemský nebo samosprávný úředník. A pak tedy měl bych i – moravský domovský list.

Hohoho! Jak si vzpomenu na tenhle úřední dokument, hned je mi skoro veselo a div si nezatančím pod šibenicí, na kterou šelma osud rád by mne zase jednou pověsil. Na českých literárních historicích jest teď, aby si dobře zapamatovali letošní rok. Léta Páně devatenáct set třináct počal v moravské odnoži české literatury hráti důležitou úlohu domovský list. Bude bezpochyby konstatováno, že tomuhle úřednímu papírku nikdy se ani nezdálo o takové cti. To nevadí. Co nebylo, může být, řeklo si Moravské kolo s krásnou odvahou.

Měl bych vlastně míti náladu ještě černější, vzpomenu-li této historické události. Vždyť znamená pro mne, že zemská pokladna moravská se přede mnou navždy uzavřela. Mámť domovský list pražský a pochybuji, že některá moravská dědina bude někdy chtíti mermomocí vnutit mi svůj domovský list. A já se ovšem nebudu ho domáhat, neboť nejsem si zcela jist, zda bych na stará kolena v případu potřeby nedal přednost pražskému chudobinci před kolovrátkářstvím na bilovské silnici.

Přesto je mi do smíchu. Každý šalamounský rozsudek lechtá myslím poněkud naše bránice svou prostotou. V Moravském kole si řekli: Poněvadž zasloužilost o Moravu jest pojem příliš neurčitý, nahradíme ji spolehlivou úřední listinou, jejíž smysl je nepochybný. Molodci! Co si řekli mimo to, mezi čtyřma, šesti nebo osmi očima, toho nevíme. Ale tušíme to mnozí. A tu je nám ještě více do smíchu.

Ostatně, možná, že se mi někdy zasteskne po zemských korunkách moravských, až moji věřitelé budou nepokojni. Tu si snad (...)

(......)