Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

X
Řekněme třeba: o vědě a idealismu

Odpočívám po životě lesním jako po pěkné opičce. Chlad pokoje činí velmi dobře hlavě poněkud rozpálené a kůži leckde rozedrané; rozvážnými pohyby a mírným protahováním udobřuji bolavé údy. Bylo toho také trochu mnoho včera. Od božího rána až přes půlnoc obcoval jsem s přírodou a s lidmi, kteří, když mají v ruce sekeru, nebojí se ani čerta, natož nějakého pořádného suchého stromu. Prolézali jsme houštiny skoro panenské; pytláci mají tu doupata a my měli pytlácké laskominy. Nahoře v Maložíně uhryzovali jsme kus vepřové, ležíce v trávě a naslouchajíce kosům a drozdům: to byl náš oběd. Také jsme pracovali s dřevem. A v noci všecky hvězdy byly na obloze, ale velmi vysoko, a my naslouchali u vody, kterak poskakují pstruzi… A tak jsme okusili nejlepšího květnového slunce i pěkného chládku. To byl zase jeden náš den – zhruba řečeno. Neboť podrobnosti si nechám pro sebe. Putoval jsem po dvou, po všech čtyřech, po zadku i po břiše – po břiše kanálem naštěstí dosti suchým –, zkrátka moje údy mají příčinu k nespokojenosti, a proto odpočívám.

Dnes odpočívám ovšem hned po ránu. V minulých dnech odpočíval jsem obyčejně až odpoledne, poněvadž toulal jsem se jen dopoledne. Ale toto odpočívání způsobilo, že jsem pomalu přečetl Novotného České dějiny, to, co vyšlo, a že jsem jako řádný čtenář měl o přečteném nějaké myšlenky.

Nestává se příliš často, že vezmu do ruky knihu takzvanou vědeckou, zejména z oborů, z nichž už ve školách míval jsem milosrdnou čtyřku. Čtu raději pohádky a v poslední době opět i básně. Což ovšem neznamená, že to doporučuji jako věc následováníhodnou. Touha po vzdělání je ušlechtilá touha. A každý z nás je zvědavcem v některém oboru. Já toliko nechci býti příliš zvědav. Zajímají-li mne „krásné futuristické zuby“ Marinettiho a talent Picassův, nemyslím, že proto je nutno i, abych se zajímal o konstrukci aeroplánu, o chemické složení salvarsanu, o hloubky německé energetiky Ostwaldovy nebo o cifry stejně německé Brücke. Tu stačí mi pouhá a milá fakta: že člověk létá, že není jedinou spásou lidstva rtuť a jod a že Němci dobývají světa, jak mohou: imperialismem, socialismem i jednotným formátem.

Před Novotného Dějinami četl jsem nějakého starého Robinsona, velmi zbožného a mravokárného, a právě proto snad dokonale zábavného. Pookřál jsem citelně, a když jsem četl, kterak ten dobrácký pohan Pátek utíkal před rohatým a vousatým strašidlem, které ho chtělo o život připraviti, anebo, spatřiv poprvé vařící vodu, kterak, když v největším varu ze všech stran kypěti počala, přišel on na ten pošetilý nápad, že snad nějaké živé zvíře tam býti musí, které tu vodu ven vyhazuje, a tedy, aby tomu zabránil, strčil do ní kvapně ruku, chtěje je chytiti, načež v tom okamžení počal tak silně křičeti, že se ta skalní zeď třásla, – tu slzy smíchu jako hrachy stékaly mi po tvářích. Nehledal jsem ovšem, bera do rukou Novotného Dějiny, podobné zábavy. Věděl jsem, že sahám po knize vědecké, která mne může (...)

(......)