Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII
Otec básník a syn skaut

Básník, starý, moudrý a dobrý, žil na malém statečku u městečka se zámkem a dobrým vínem. Syna měl v Praze na studiích. Básník psal a hospodařil. Syn studoval a snažil se jíti dle návodů oblíbených učitelů. A když vyslechl několik přednášek prof. Svojsíka a přečetl si článek Josefa Laichtra v Naší době (l. r. č. 9), stal se skautem. Trávil volné dny v přírodě s několika jinými nadšenci, s vakem na zádech, konal několikadenní partie po loďce, přenocoval ve stanu pod širým nebem, naučil se péci drůbež na rožni a přišíti si každý utržený knoflík. Debatoval o úkolech člověka občana, o účinném vlastenectví, o škodlivých účincích alkoholu a tabáku, ba i o pohlavních poblouzeních a otázkách náboženských. Učil se plovati, křísiti zdánlivě mrtvého, čísti v mapách, hoblovati a rozdělávati oheň s použitím pouze dvou zápalek. Když pak přišly prázdniny, stanul jednoho dne po několikadenním pochodu před svým otcem jako hotový skaut.

Starý básník věděl, že má hodného syna. Měl radost, když jej spatřil tak očadlého, zaprášeného a poněkud unaveného, předložil mu znamenitou rybí polévku, krajíc černého chleba s máslem, kus smaženého kapra a domácí uzeniny a půllitr kyšky, načež poslal jej odpočinout si. Navečer pak, když pan syn objevil se v čistém prádle a spořádaném obleku, pravil:

„A teď půjdeme do zámku na víno… popovídat si.“

„Nepiji alkoholu, otče,“ odpověděl statečně mladý skaut, rozpomínaje se tajně z předešlých let na pěkná posezení s otcem u dobrého vína, která o prázdninách opakovala se v zámku vždy jednou týdně.

„Cožpak jsi churav? Máš nějaké obtíže?“ tázal se rychle znepokojený otec.

„Nikoli, otče; nepiji z přesvědčení.“

Básník se usmál.

„Budeš tedy pít kyselku! Vzhůru, jinochu!“

A šli. Cestou hovor poněkud vázl a omezoval se jen na malicherné novinky. Básník měl nepříjemný dojem, jako by nějaká cizí osoba stavěla se mezi něj a syna; syn přemýšlel, kterak by nejloajálnějším způsobem poučil nevědomého otce o zhoubnosti alkoholu.

Blížili se k městečku, když staroch vytáhl z náprsní kapsy pěkné kožené pouzdro, vyňal z něho cigaretu a nabídl synovi. Kouříval sice obyčejně doma z krásné staré pěnovky, kterou dostal kdysi darem, a venku z dobré dýmky myslivecké, ale o svátečních příležitostech rád si zápalil cigaretu dráždivě vůně a modrošedých obláčků. Syn odmítl:

„Nekouřím, otče!“

„Ale hrome?!“

Básník se zastavil, založil ruce v boky, že ebenová hůl v pravici odstávala od těla skoro výhrůžně, a s ironií jaksi zlobnou tázal se:

„Také z přesvědčení?“

„Ano,“ zašeptal synek a jakoby na omluvu dodal: „Jsem skaut.“

Básník neuznal za vhodno dáti se poučiti o významu tohoto slova, jež sice již někde četl, ale nevěnoval mu pozornosti. Mlčky přišli do městečka a vešli do zámku. Otec dal si ihned večeři a malou láhev jiskrného, červeného vína. Syn pil kyselku. Mluvili v jednotlivých slovech. Jakýsi stín seděl na stole mezi nimi a šklebil se střídavě na jednoho i druhého.

Ale když již (...)

(......)