Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XV
O dobrodružství

Je dráždivá, vlažná noc, vane silný východní větřík a temno střídá se s měsíčním jasem. V takové noci vycházejí na klikaté cestičky básníci za modrým květem, muži za ženami a dobrodruzi za kořistí. Ale já pokuřuji u okna a hledím v ztichlé zákoutí dědiny. Villegiatura zpustla a dědina unyle odpočívá po všem tom lomozu a křiku.

Sním o květech této země, kterých nikdy neutrhnu, o tropických orchidejích, pro něž nepolezu šplhaje po liánách, a poněvadž přišel jsem právě z hostince a dýmka, kdožví kolikátá, mne opájí a noc je tak dráždivá a ve vzduchu jsou ještě zbytky smyslného horka villegiatury, sním opiové sny a počínám si představovat, jak by to bylo pěkné, kdybych měl v kapse několik tisícovek: koupil bych si anglickou cestovní čapku a hajdy k nejbližší stanici Orient-expresu! Je to také následek toho, že jsem četl v poslední době hojně dobrých exotických povídek.

Kdybych se ovšem ráno probudil s těmi tisícovkami v kapse, učinil bych bezpochyby něco zcela jiného. Turistických spádů nemám a o svém talentu k dobrodružství pochybuji. Nemám také štěstí ani na dobrodružství evropská. Vyhýbají se mi, a nevyhnou-li se, vyhnu se já. Je to můj osud.

V hostinci mluvili jsme o pytlácích. Vidíte, já jsem ještě ani neviděl pořádného živého pytláka, a toulám se přece po celé dny často a všude po těch našich lesích cestou necestou, sečemi, alejemi, žleby. Předpokládajíc ovšem, že jím není ten neb onen z těch, s nimiž právě popíjím nebo hraji mariáš.

„Cože, vy jste nepotkal ještě pytláka v lese?“ A Petr s Pavlem o závod častují mne svými zkušenostmi. Ten šel loni před samým polednem, prosím, s hajným X vzhůru Myší dírou, a když přišli do šera za třetí Panskou louku (tuhle jsem tu docela u cesty našel pět krásných hříbečků), chytne jej hajný za rukáv a řekne krátce: Pojďme zpět, a jde se zpět, poněvadž stranou v habří stojí dva lidé s puškami. Honitba je tu pronajata, hajný se nedá přece zmrzačit kvůli nějakému brněnskému fabrikantovi. Ten zas, dělník od vodovodu, to se stalo předevčírem, jda o šesté z práce od tunelu v Maložíně, dal se rovnou přes kopec, aby si zkrátil cestu do Adamova, a tu přišel do jedné seče, a když se rozhlédl, vidí napravo dva chlapy s puškami stát za borovicemi a dole před sebou chlapa s puškou za stromem; hrklo to v něm, ale sklopil hlavu, aby nic neviděl, a šel dále. Ale tu zleva přiběhne náhle hajný, prý neviděl-li tu pytláky, a tuze se divil, že nikoli, a naštěstí odešel zase touž cestou, kterou přišel. A něco podobného stalo se před měsícem jeho kamarádu, který také chtěl si nadejíti přes kopec, zabloudil však trochu a dostal se na nějakou malou seč a tu vidí, že uprostřed dva vousáči s puškami něco kutí. Byl od nich několik kroků a nevěděl, má-li se dát na útěk anebo co. Ale vzmužil se a povídá: Dobrý večer, pánové, prosím vás, kudy přijdu do Adamova. Chlapi nic. I povídá dál: Také na hříbkách, pánové. Chlapi opět nic. Bylo mu už horko, ale přece ještě jednou se zeptal. Zbloudil jsem, (...)

(......)