Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVI
Propasti

U nás máme elektrické světlo nejen v bílých sednicích, ale i v černých chlévech, ač v zimních nocích chodí zajíci do našich dvorů na řepnou nať a člověk na vzdálenost několika minut od svého příbytku potká srnčí rodinu neb jiné tvory ještě více plaché. Nic divného to není, pranic. Vždyť jsme dědina od města vzdálená sedmnáct minut po dráze a půldruhé hodiny pro normálního chodce. A jsme dědina pokroková, jak o tom svědčí tuhle kousek za rohem ulice Macharova, čítající sice jen půldruhého domku, nicméně však ulice. Pokroku a světlu nic prostě neodolá, a než bude u nás ulice Neumannova, bude elektrické světlo i v Horákově a ve Sv. Kateřině.

Pozoruji však, že se mi věty zabarvují lehýnce ironií, aniž si toho právě přeji. To je následek dopolední procházky v podzimních lesích, jimiž prodíralo se velmi laskavé slunce, zapalujíc hned tu, hned tam věci zlaté, rudé a měděné. Jediný šustot, který mne tu vyrušil, pocházel od veverky, a nasbíral jsem v Ráji plnou kapsu ryzců, což mne velmi potěšilo, poněvadž jsem již nedoufal, že jich naložím letos ještě druhou sklenici, nyní již tedy jistou. Tož když se navrátím z takové procházky mezi lidi a domy, jsem vždy náchylen k dobráckému úsměvu nebo posměšku, dle toho, čím se právě obíraly mé myšlenky.

A moje myšlenky obírají se teď velmi často propastmi, které zejí mezi lidmi, a sice nikoli těmi propastmi, jež náhle spatřeny bývají i mezi nejdůvěrnějšími přáteli a jež nic na světě nemůže odstraniti, nýbrž těmi, které jsou odstranitelné, které odstraniti snaží se vlastně veškera kultura a civilizace a které jsou toliko následek nevědomosti, nedostatečného přese vše a stále ještě porozumění pro lidskost v širokém a nesentimentálním smyslu slova. Zdá se mi někdy, že tyto propasti, zející zejména mezi skupinami lidí, jsou hanbou našeho věku, a tu já, který přijímám bez výhrady vývoj, pokrok, ba i tu vysmívanou civilizaci, obdivuji se jim, klaním se jim, chváliti chtěl bych je nejkrásnějšími rytmy (ač ovšem nejsem slepý pro zločiny, které leckdy páší), tu já stávám se jedním z těch, kteří rádi ironizují pokrok. To jest jedna z mých vedlejších možností.

Největší činy moderní techniky, železnice, elektrické dráhy, automobily, aeroplány, mosty, viadukty, tunely, telegrafy, telefony, fonografy, rodí se v první řadě ze snahy spojiti a překlenouti. A neměly by toho úspěchu, jímž právě dnešek je charakterizován, kdyby stejná snaha neovládala i pokrok duchovní a mravní. Pomalu, těžce, ale zřetelně organizuje se lidstvo mezinárodně k vědomé a harmonické součinnosti na díle pokroku a sebekrutější divošské recidivy nemohou na tom nic změniti. Přesto, že jsme tu a tam nuceni ještě pokloniti se majestátu války nevyhnutelné, hledí ohromné množství lidí již docela jinak na válku než řekněme jen před padesáti lety. A všecky rozdíly rasové, náboženské, politické, stavovské nemohou zabrániti, aby pro řádného člověka řádný člověk nestál nad nimi. Vedeme ovšem kruté boje nacionální, sociální, (...)

(......)