Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XVIII
Lidé jsme a jenom lidé

Máme první dny prosincové, ale zdá se, jako by příroda chtěla nám letos odpustiti tré krutých zimních měsíců a my byli na počátku března nebo dubna. Vyšel jsem si opět jednou po dlouhé době hlouběji do údolí Svitavy, jen tak v lehkém kabátě. Je teplo, větřík, oblaka letí a za nimi prokukuje veselá nebeská modř, Svitava hučí a vzduch je čistý, že vidím loňská hnízda v holých stromech nahoře na stráních. Kdyby pták tu a tam se ozval a ty holé lesy byly již ojíněny neurčitou předzvěstí rozpuku, iluze podjaří byla by dokonalá. Slunečné skvrny, jež se chvílemi objevují, mají takový rekonvalescentní lesk.

Jsem skromný člověk a mám radost již z dobré vůle. A iluze přicházejícího jara není nikdy k zahození. Ani po podzimku tak pěkném, jako byl letošní. Neboť jeseň jest přece jen sezona pro mystiky a sentimentální ženy; jinochům a mužům patří jaro, jaro akce, pochodu a zbystřených smyslů.

Člověk vkládá jak známo do přírody velmi mnoho ze sebe. A tak vidím bezpochyby rozmar oblohy z těchto dnů ve světle růžovějším, než bych měl, poněvadž mám sám již po mnoho neděl jarní náladu.

Jest ovšem poněkud jednostranná. Není myslím předčasná. Dosti bylo mizerných nálad, ptačího pípání v poušti. Dosti jsem se i na tomto místě nanaříkal. Na politiku, na literaturu, na umění, na pasívní národ, jenž se k ničemu nemá. Teď, kdy původce naší bídy stíhá rána za ranou a ze zdrojů energie téměř vyschlých tryskají opět živé praménky, člověk mládne volky nevolky, hledí veseleji do světa a tuší, že jeho slova mají více smyslu a nemizejí s větrem jako pápěří.

Není ovšem čas k lacinému optimismu. Abychom mohli býti optimisty, bylo by nutno, aby zcela jinak vyhlížel náš národ a – poněvadž nežijeme toliko skrze svůj národ – aby také zcela jinak vyhlížela celá dnešní společnost, která stále a všude klade nekalá osidla naší radosti života. Ale chuť k životu, s kterou jsme se narodili, stoupá, jakmile vidíme aspoň dobrou vůli vztyčiti hlavu, jednati, bíti se, tvořiti a – míti radost z nového dění.

Nevím, stojíme-li před znovuzrozením národních energií. Jistě aspoň velmi všeobecně se chápe, že nesmíme již tak živořiti, jako se to dělo v posledních letech. A jsou všeliká znamení. Negativní a pozitivní. Negativní hlavně v politice, pozitivní v různých kulturních oborech.

První podmínkou nového dění a obrody v některém oboru jest však myslím úplné jasno, dokonalé rozlišení lidí. Nic tak nepoškozuje nového vývoje jako nejistí lidé, vůle, o nichž se neví, jsou-li dobré či zlé. Proto každý nový život v kterémkoli oboru předcházívá větší nebo menší revoluce, násilné vyjasňování.

Na světě budou bezpochyby vždy vedle vůlí dobrých i vůle zlé. Je jich třeba k životu jako smrti. Vše záleží toliko na tom, aby vůle dobré byly lépe organizovány než vůle zlé a abychom nebyli příliš často v pochybnostech, s jakou vůlí máme tu čest.

Vedle politiky, kde se snad pomalu blížíme k takové rozlišovací revoluci, která prozatím měla by aspoň (...)

(......)