Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIX
Na velmi staré téma

U některých východních národů je ten zvyk, že tu člověk, jenž má veliký žal a pláče, kolébá se ze strany na stranu. Na tuhle věc vzpomenu si pravidelně, kdykoli – teď ovšem vždy po dlouhé době až – spatřím z dálky chůzi Viktora Dyka. Je v ní jakýsi nepatrný náznak onoho smutečního kolébání z Východu. Aspoň se mi to zdá. A zdá se mi to patrně, poněvadž osobnost Viktora Dyka připadá mi často a v nejednom směru jako neustálý pláč – pláč nad národem. Ovšem. Viktor Dyk pláče úsměvem. Věčným, neměnným úsměvem, jemuž jen oči za ním dodávají různý smysl. Ale tyto oči za tímto úsměvem dovedou býti ukrutně vyčítavé. Zakusil jsem to. Hledím přece příliš jinak než on na mnohé věci. Viktor Dyk byl to myslím, který mne nazval c. k. anarchistou. To bylo ovšem ve šťastnějších dobách, kdy v českých zemích bylo zvykem a bylo hlavně dovoleno mluviti od srdce.

Teď jsme oba počítáni k vlastencům, k radikálům a pokrokářům. Neboť máme sice u nás spoustu stran a straniček, ale ve skutečnosti politická kritéria jsou u nás nečetná a takměř primitivně jednoduchá. Jako politické myšlenky. Také jsou lidé teď nuceni vyhledávati spíše to, co je spojuje, než co je rozlišuje. Ale z oněch lepších časů víme, my dva, že jest mezi námi propast, a že dožijeme-li se ještě jednou doby šťastnější pro národ i pro sebe, budeme bezpochyby protivníky. Místo Viktora Dyka je napravo, a já bych přece jen nejraději zastavil se až někde na nejkrajnější levici, kdyby existovala více než na papíře anebo kdybych já aspoň měl to, o čem jsem snil ve svém mládí: mravní sílu a – dobrý žaludek apoštola.

Nicméně velmi různé názory, které vidím a tuším mezi sebou a Viktorem Dykem, nemohou mi zabrániti, abych neviděl ještě něco mnohem důležitějšího. A počal jsem tuto kapitolu tak, jak jsem ji počal, a nikoli jinak, abych to mohl konstatovati. Setkal jsem se v životě s mnoha českými lidmi, ale poznal jsem mezi nimi jen zcela nepatrňoučký počet těch, kteří jsou tak cele srostlí se svým národem, že vše, co se s ním děje, cítí na vlastním těle a nemohou jinak. Viktor Dyk jest jedním z nich. Až do kořání své bytosti je postižen touto krásnou kletbou. A mně se zdá, že to jest to nejkrásnější, co můžeme říci o svém člověku. Byli bychom nebetyčný národ, kdybychom to mohli říci o každém českém spisovateli aspoň.

Mohu takto mluviti o Viktoru Dykovi přesto, že jest považován za mého přítele, poněvadž nejedná se mi o Viktora Dyka, nýbrž o něco zcela jiného. A pravím to o něm přesto, že Viktor Dyk patří k českým spisovatelům, na něž se pořádají periodické štvanice, poněvadž si myslím, že řádnému člověku nezáleží dnes již docela nic na úsudku panstva, které u nás uděluje uznání a vynáší ortely a k oživení své blednoucí augurské vznešenosti tvoří komploty.

Neběží mi o Viktora Dyka. Běží mi o poměr spisovatelův k politice, lépe řečeno: k politikům. A počal jsem Viktorem Dykem, poněvadž jeho osobnost považuji za dobré východisko pro svou úvahu.

Viktor Dyk je spisovatel (...)

(......)