Stanislav K. Neumann

S MĚSTEM ZA ZÁDY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V
Forma

Byli jsme kdysi velice mladí, byli jsme fanatikové pravdy, poctivosti, svobody. Viděli jsme tyto pojmy vznášeti se jako posvátná božstva nad životem, místo abychom je ze života střízlivého a skutečného odvozovali. Byly nám vznešenými abstrakty, jichž největším nepřítelem byla forma. Forma, toť lež, toť pokrytectví, toť otroctví, říkali jsme. A byli bychom nejraději chodili s nahým tělem i s nahou duší.

Negace formy byla naším dogmatem. Všude. V životě individuálním, v životě společenském, v umění. Nejsvobodnějším zdálo se nám individuum nejbezuzdnější, nejpoctivějším život bez společenských forem, nejpravdivějším a nejvyšším umění formy rozbíjející.

Mládí si to smí dovoliti. Odpovídá to stejně dobře jeho touze po patetickém heroismu jako jeho neznalosti sebe i života.

Je to však i kus vysvětlení toho, že tak často z mladých revolucionářů stávají se staří hofráti^[1]. Mladík příliš zelený, neznající ještě svých sklonů, svých vlastností, svých možností, dosud nevyvinutých a utajených, přijímá zásady pod nátlakem prostředí, a nikoli z vnitřní nutnosti. Přejímá zásady knihy, která se mu pro to či ono zalíbila, zásady příjemného kamaráda, jejž mu přivedla kvartýrská, zásady některé ze stran, do nichž není nesnadno se dostati. Odloží je ovšem později, nevyhovují-li jeho povaze. Ale zásady odkládají se také, poněvadž překážejí aspiracím. Byly vyznávány, aniž se o nich uvažovalo, proto jsou odkládány, aniž jsou překonány. Přijímají se třeba jiné, stejně málo k srdci přirostlé, anebo se nepřijímá vůbec nic, ačli nepovažujeme bezcharakternost také za zásadu.

Nicméně jsou lidé, kteří uvažují, překonávají a milují a kteří mají příliš mnoho vážnosti k sobě, než aby se dali přemoci životem a odstrčiti, zařaditi v batajlony loutek, – a ti, a právě ti nejvíce, korigují svůj život, a tedy i své názory. Nestávají se však proto šosáky, nekončí jako měšťáci.

Mezi horkokrevnou revolucí mladíků a tupou poživačností měšťáků není jen chytrácký zápas o zisk a úspěch. Uzrává zde také sladká moudrost, sebevědomá, a přece klidná, nesentimentální, a přece soucitná, vřelá a usmířená. Její velikou ochránkyní je forma…

Byli jsme velmi mladí a nenáviděli jsme formy.

A přece hmotu vidíme jen skrze formu a jen skrze formu poznáváme ducha. Forma, toť účel života, pravá forma na pravém místě, toť jeho smysl, nejvyšší cíl, ideál. Život je tím krásnější a šťastnější, čím větší počet forem dokonalých a účelných v něm existuje; a tím ohyzdnější, trapnější, čím formy jeho jsou špatnější, zastaralejší, překonanější.

Forma není lež, nýbrž polovice pravdy a krásy. Forma není pokrytectví, nýbrž produkt jemného taktu, kulturní zralosti. Forma není otroctví, nýbrž záštita svobody.

Bez formy není pravdy. Zeslabujeme pravdu, zeslabujeme-li její formu. Nejbláznivější paradox obratně a v pravou chvíli vyslovený má hodnotu pravdy, za kterou se budeme s kýmkoli bíti; kdežto nejvšednější pravda stává se hloupou lží, je-li řečena neomaleně. Každá diskuse (...)

(......)