George Orwell
překlad: Eva Šimečková

1984
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV. HLEDÁNÍ PRAVDY, HLEDÁNÍ MINULOSTI

Orwell vymyslel pro Winstona Smitha zaměstnání, nad něž lepší ani vymyslet nemohl. Učinil ho jakýmsi opravářem minulosti, falšovatelem dějinných střípků, malým kolečkem v obrovském soustrojí, které přizpůsobovalo minulost přítomnosti ve smyslu stranické poučky: kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost, kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.

Možná někde jinde na světě působí jako kuriozita, jako směšnost a nadsázka Winstonovo opravářství, drobné změny, které vnáší do starých Timesů, aby i staré noviny odpovídaly dnešku a nic nemohlo dokázat státu lež. Možná že jinde na světě si lidé myslí, že na tom nesejde, když stát přizná, že se zmýlil, a že příděl čokolády nebude větší, jak bylo slíbeno, nýbrž menší. To jen my, ve východní Evropě, víme, jak strašně na tom záleží, protože ideologie je jak velké zrcadlo, stačí, aby se na něm objevila malá prasklina a už se v něm šklebí nepřátelská skutečnost namísto upravené pohádky.

Orwell to věděl už před námi a určil proto Winstonovi skličující roli malého padělatele minulosti a současně ho vybavil posedlou žádostivostí pravdy. My pak, jeho čtenáři, můžeme sledovat svár ve Winstonově vědomí, klopotný zápas s oponami lží, které jsou důmyslně rozvěšeny před každým slibným rozhledem. Tím byl Winston učiněn našim současníkem, ponížením a bezmocí, svým strachem z pravdy, která se klube, nadšením z jejích malých objevů, prostě tím, jak k ní dolezl sám, doslova po čtyřech. Nakonec se ukáže, že odhalil jen pár trivialit ale strana ho za to rozmáčkne jak červa. Jeho objevy se ukáží být malicherné a bezvýznamné, je rozdrcen, protože svým hledáním představuje "chybu ve vzoru". Všechny sympatie čtenáře však váže na sebe právě proto, že je "chybou ve vzorku", příkladem trvání prostých lidských vlastností, zvědavosti, střízlivosti a slušnosti.

Winston mě právě v takové roli vždy hluboce dojímal. Dojímaly mě pasáže knihy, ve kterých Winston jako kuře klove do skořepiny lží, která ho obklopuje, a ubohou dírečkou se snaží zahlédnout nezkreslenou minulost, pochpit aspoň zhruba, jak to všechno bylo, jakou měla skutečnost podobu, než ji přetvořilo Ministerstvo pravdy. V takových chvílích mě Winston dojímal jako blízká lidská bytost, vnímal jsem shovívavě jeho posedlost, s níž se po stopě každého útržku textu, starého předmětu či zasuté vzpomínky vydával do živé, nepreparované minulosti.

V tomto ohledu si skutečně nikdy nedal pokoj, všude pátral po dějinách, on, fanatik historie, nucený žít ve společnosti bez dějin. Lépe řečeno bez skutečných dějin, jen s dějinami účelově odvozenými z přítomnosti. Trpěl touto bezdějinností, protože mu v ní unikala i jeho vlastní minulost, minulost jeho rodiny, jeho mládí a dětství.

Dojímalo mě vždy to krásné bláznovství, ta krásná vyšinutost Winstona Smitha, který hned po ránu, mezi záchvaty kašle a návaly bolesti v bércovém vředu, v onom zpomaleném metabolismu těla a ducha startuje ke svému myšlenkovému dobrodružství. Dokonce i při (...)

(......)