George Orwell
překlad: Eva Šimečková

1984
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII. IDEOPOLICIE

Orwell měl šťastnou ruku, k nejzdařilejším novotvarům patří slovo thoughtpolice, v novodobé češtině, kde se to jen hemží ideami – ideopolicie. Je to výborné jméno pro organizaci vybavenou dokonalými technickými zařízeními, která hlídá, odhaluje a současně i trestá kacířské myšlení, tj. každé myšlení, které se nějak odlišuje od státní normy, které se třeba jen nesměle pokouší o nezávislost nebo neortodoxnost. Ideopolicie totiž správně předpokládá, že každé myšlení, které se vymyká z normy, se dříve nebo později obrátí proti státní ideologii, proti ideovému monopolu strany a proti angsocu nebo jinému učení.

Orwellova ideopolicie je dosud nejznámější a nejdokonalejší systém kontroly myšlení, jaký byl vymyšlen. Ve své dokonalosti a jakési kolektivní inteligenci je jistě trochu utopická. Jenže jak víme, utopie mají snahu měnit se ve skutečnost právě v těch nejhorších případech, proto se dnes už mnohé policie, a také ta, kterou dost důvěrně znám, snaží horlivě přizpůsobit svému utopickému vzoru. Není tomu ani zapotřebí Orwella studovat, zdokonalování vzniká automaticky pouhým zbytněním, lidským, materiálovým, technickým i finančním. V dnešní době není téměř nic nemožné. Jak už kdosi podotkl, všechno je jen otázka prostředků. Utopii je možné uskutečnit, věnuje-li se na její realizaci dostatek prostředků. Utopická představa likvidace všeho živého na této planetě není už utopická. V tom smyslu lze jistě očekávat, najde-li se dost prostředků, že také nástroje kontroly myšlení se brzy zdokonalí na orwellovskou úroveň a možná už i dnes jsou ideopolicie, které v některých směrech ideopolicii Oceánie předstihly a jen si to zatím nechávají pro sebe.

Konečně, čistě v technickém ohledu, nepoužívá Orwellova ideopolicie nic tak překvapivého. Helikoptéry, které slídí lidem do oken, to není nic tak zvláštního. A všudypřítomné skryté mikrofony, to je denní chléb současných ideohlídačů. Ještě nejsou mikrofony všude po horách a lesích, ale i to je otázka prostředků, ukáže-li se to vhodné, bude odposlouchávací zařízení brzy i na tom paloučku v lese, kde se scházeli Winston s Julií. Jsem přesvědčen, že brzy bude k dispozici i obrazovka schopná současně snímat obraz pokoje, ve kterém žije nějaká ta ustrašená rodina. Tímto hezkým způsobem se ve zblblém občanstvu dokonale vyvine všeobsáhlý pocit, že se nedá nic dělat, že ideopolicie všechno ví a že se doví i to, co člověk vydechne v nějakém hrozném snu.

Když se to tedy vezme kolem a kolem, nepříliš vzdálené předchůdce utopické ideopolicie máme už dnes a měli jsme je už před lety. Některé národy s tím vyrůstají od kolébky, což se pak projevuje v jisté nevyvinutosti myšlení. Nejde však o technická zdokonalení. Hlavní zdokonalení, charakteristické pro orwellovskou ideopolicii, je její splynutí s mocenskou elitou; Orwell ji učinil páteří společnosti, všudypřítomná ideopolicie splývá s vnitřní stranou, vytváří s ní mocenské jádro. Tato operace se v Oceánii projevila jako naprosto úspěšná a (...)

(......)