C. Douglas Payne
překlad: Tamara Váňová

MLÁDÍ V HAJZLU 2: MLADÍK V OKOVECH
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Úterý, 13. listopadu

I když sem se dnes cejtil mnohem líp, přesto sem zůstal doma a do školy nešel. Nechápu, proč zameškávat školu jen tehdy, když je člověku tak zle, že si ani nemůže užít lenošení. V dálce zuřil další Armageddon a já se zatím v klidu Malého Cézara oddával podzimnímu úklidu. Zametl sem podlahu, umyl okna, odrbal stěny, vydrhl umyvadýlko a vypral lůžkoviny plný bacilů. Dokonce sem vytáhl na vzduch staletou matraci – hygienická praxe, kterou do mě uložily generace úzkostlivě čistotnejch vedoucích skautskejch oddílů. Taky se mi podařilo dostat svůj domeček do jakžtakž vodorovný polohy.

Francois přešel mý frenetický šůrování s opovržením coby výrazem sublimovaný sexuální frustrace. Samozřejmě má pravdu, ale já osobně budu mít raději špiglnigl přívěs, než abych se nervově zhroutil.

Když sem byl hotovej, vzal sem kolo a šlapal si to kolem sanitek a policejních vozů do města, kde sem si dopřál zasloužených vdolků. Jako obvykle sem minul načančaný cukrárny a dal vydělat malý provozovně ve středu města, kde starší než její stoletá majitelka je už jen omastek v ušmudlanym friťáku. Pomineme‑li problém přepálenýho tuku, vdolky a různý zákusky sou tam velký a laciný, až se tají dech.

U druhýho sem se málem zadusil, když sem otevřel noviny a ze strany pět na mě zazářil známej poďobanej ksicht. Přes tři sloupky naaranžovaná fotografie patřila nejslavnějšímu ukiažskýmu puberťákovi – mně. S obrovským potěšením sem dokola pročítal každej oslavnej řádek. Moje sebevědomí stoupalo do oblak! Co na tom, že v článku bylo několik nepřesností (já například nikdy netvrdil, že mám IQ sto pětadevadesát).

V příjemným oparu pýchy sem se nacpal zákuskama, pak vybílil stánek s novinama a skoupil všechny výtisky. Pár jich rozdám přátelům, pár jich nechám pro svý budoucí životopisce a pár jich anonymně pošlu všem těm holkám, který v minulosti opovrhly mejma milostnejma návrhama. Kéž bych tam mohl bejt osobně a vidět jejich výraz zatrpklejch sebevýčitek za promarněnou životní šanci.

Domů sem přijel právě včas, abych zvedl vyzvánějící telefon.

„Viděl jsi ten článek!“ zeptal se vzrušenej Vijayův hlas ve sluchátku.

„Jo, je napsanej nesmírně lichotivě,“ řek sem. „Cením si především toho, jak se naprosto odmítáš nechat se jakkoli omezovat skutečností. Máš před sebou obrovskou budoucnost v politickym životě.“

„Rád matu tisk,“ odvětil stručně.

„Možná proto jsi aktivní republikán,“ poznamenal sem. „Když už hovoříme o reakčních postojích, jak se daří tvýmu otci?“

„Je trochu vyveden z rovnováhy. Nicku, je pravda, že jsi spal s mou sestrou?“

„Ona to říká?“

„Ona tvrdí, že jste si jen povídali. Otec ji včera večer chtěl nechat gynekologicky vyšetřit, ale matka mu to nakonec rozmluvila. No tak mi řekni, jak to bylo. Přiznej se. K čemu mezi vámi dvěma došlo?“

„Vijayi, jestliže tvoje sestra říká, že sme si jen povídali, pak to asi bude pravda. Určitě nebudu říkat něco jinýho, to se na džentlmena nehodí. Jak se jí mimochodem daří?“

„Je rozrušená. Otec vyhrožoval, že ji nechá poslat zpátky do Indie. Ale teď, když se dozvěděl, že tam máš odjet ty, změnil názor. Řekl, že jeho dcera není v bezpečí, pokud se nacházíš na stejném kontinentě jako ona.“

Tak toto zase potěšilo Francoise.

„Vyřiď Apurvě, že je mi líto, že má problémy,“ řek sem. „A taky jí řekni, že se může kdykoli stavit,“ dodal Francois.

15:30 – Uslyšel sem náraz, jako by havaroval Boeing 747 a narazil do našeho baráku. V kuchyni na zemi ležela paní Cramptonová v mdlobách a vedle ní sluchátko. Když sem si to dal dohromady, usoudil sem, že se zřejmě právě dozvěděla nějakou špatnou zprávu. Modlil sem se, aby se ta tragédie týkala jejího syna, a začal sem ji křísit, abych si tu potěšitelnou zvěst poslechl. Bohužel. Dnešní šok jí přivodil její milovaný. Pana Fergusona zabásli! Je ve vazbě, obžalovanej z podněcování nepokojů, kladení odporu při zatýkání a útoku na veřejnýho činitele.

„To... přece... není fér,“ lamentovala paní Cramptonová, když se probrala. „Teď... sou... všichni... mý... mužští... v base!“

19:30 – Tata si postavil hlavu a zakázal mi odjet studovat do zahraničí. Řek, že sem příliš mladej a je mě zapotřebí doma. Všichni víme, čeho především je doma zapotřebí – máminejch alimentů. Kdyby je měl platit tata, nepochybuju, že bych se dnes už opaloval v Púně.

Paní Cramptonová hned zavolala mýmu otci a požádala ho o půjčku patnácti tisíc dolarů na kauci pro pana Fergusona. Tata odmítl a navrhl jí, aby zavolala na sekretariát americký komunistický strany.

23:30 – Právě sme se dívali v televizi na zprávy, jak pan Ferguson uhodil strážníka po hlavě svým ochranným štítem. Taky tam byl krátkej šot, jak tata rozhání demonstranty tím, že na ně v plný rychlosti najíždí se svou šestitunkou plnou betonu. Jen já sem se do zpráv nedostal. Proč se nezmínili o tak důležitý události, jako je získání prominentního stipendia? Kritici americkýho tisku mají pravdu: sdělovací prostředky mají nepřekonatelnej odpor k jakýmkoli dobrým zprávám.