C. Douglas Payne
překlad: Tamara Váňová

MLÁDÍ V HAJZLU 2: MLADÍK V OKOVECH
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Středa, 14. listopadu

Ve škole sem slavnej! Každej učitel mi dnes pogratuloval, včetně pana Vilpranga, kterej řek, že doufá, že budu i v Indii pokračovat ve svých dřevozpracovatelských studiích.

Ve studovně sem pak odpovídal na otázky rozkošný druhačky Tíny Manionový, která připravovala interview pro školní plátek. Povyprávěl sem jí celej svůj život (selektivně přikrášlenej Francoisem), dal jí svý poslední foto a telefonní číslo. Hároš mi později řek, že lovím marně, protože Tína chodí s klukem z vysoký, a ani za boha by se nenechala přistihnout na schůzce s někým z Redwoodský střední – zvláště ne s nesportovním „prašivým“ prvňákem. Odpověděl sem mu, že tento druh pesimistickýho postoje vede k tomu, že pak svý sobotní večery musí trávit sám.

„Ale minulou sobotu sem nebyl sám,“ uraženě protestoval Hároš. „Měl sem dvouhodinovej telefonní sex s Heather.“

Jen doufám, že tyhle elektronický soulože nebudou mít na mýho kamaráda neblahej vliv. Určitě by se mu nelíbilo, kdyby, až vyroste, zjistil, že se mu bez sluchátka přitisknutýho na ucho nepostaví.

17:30 – Tata přišel z práce a podezřele vesele si hvízdal. Že by byl rozmašíroval svýho prvního demonstranta? Taky se mi zdá, že mu pod košilí naskákaly nějaký boule – že by to opravdu byly svaly? Twisp s vyfachčeným tělem? Co bude proboha dál?

Pana Fergusona dnes odpoledne propustili, avšak nikoli díky jeho soudruhům. Musel se smluvně zavázat, že dá svůj dům jako zástavu na kauci. Paní Cramptonová mu dala nůž na krk: její snoubenec si má vybrat mezi ní a stávkujícíma.

19:45 – Tata se právě hodil do gala a odešel. Má schůzku. S ženskou!

Těsně po tom, co odešel, telefonoval Paul, a tentokrát neměl to svý charakteristický naladění. Jak vyplynulo, Lacey dnes po práci našla svou toyotu až po střechu plnou rychle tuhnoucího betonu. Okamžitě dala ukiažský policii tatův popis.

Marně přemejšlím, jestli v tomto vandalským činu není nějaká symbolika. Proč beton, ptal by se Freud. A co se vlastně snaží vytěsnit?

22:30 – v mírný panice právě telefonovala Sheeni.

„Nickie, moji rodiče jsou nadšením bez sebe. Říkají, žes vyhrál studijní stipendium do Indie!“

„Je to tak, lásko moje. Vidíš, nejsi jediná, kdo se zajímá o exotický země a jejich kulturu.“

„Ale Nickie, ty přece nemůžeš odjet!“

„A proč ne, má milá? Už mám pas a všechno připravený. Dostal sem na první studijní rok deset tisíc rupií určených pro vlastní potřebu. To je poprvé v životě, co mám něčeho deset tisíc – neřku‑li pro vlastní potřebu!“

„Ale Nicku, jestli odjedeš z Ukiahu, rodiče mě... Teda jako myslí, že tě budu hrozně postrádat.“

„Jako obvykle, Sheeni, řešení máš ve vlastních rukou.“

„Co tím myslíš?“

„Nech tu školu plavat, vrať se a já odmítnu svý stipko, i kdyby to mělo vyvolat mezinárodní konflikt.“

„Tak víš co, Nicku, odmítni to stipendium a já budu vážně uvažovat o návratu domů, ano?“

„Nezlob se, Sheeni. Tak tohle mi teda nestačí. Očekával bych od tebe větší zodpovědnost. Nacházíme se na křižovatce, drahá. Toto jsou závažná a životně důležitá rozhodnutí. Kdo ví, jaká úžasná budoucnost mě v Indii čeká?“

„Kdy odjíždíš?“ zeptala se uraženě.

„Ještě nevím,“ odpověděl sem. „Pravděpodobně až po slavnostním obědě na Den díkůvzdání u vás doma.“

„Nebuď směšný, Nicku. Já tě přece v žádném případě nemohu pozvat.“

„To je v pořádku, miláčku. Již sem pozván byl, a to díky pohostinnosti tvého bratra.“

„Nicku! Můj bratr je naprostý idiot. Na Den díkůvzdání prostě nemůžeš přijít!“

„Promiň, Sheeni. Nemohu odmítnout to, co sem už jednou přijal. Navíc sem slíbil, že přinesu tvý matce květiny.“

„Nicku, otec má v horním šuplíku svého psacího stolu v ložnici nabitou pistoli. Je schopen extrémního násilí. Mám strach, že začíná přicházet o zbytky svého rozumu. Je posedlý paranoidními představami o pašovaných antikoncepčních prostředcích. Právě mě pětačtyřicet minut na toto téma vyslýchal. Tvrdí, že viděl jakési Trentovo písemné doznání.“

„Cos mu řekla?“ byl sem radostí bez sebe.

„Odmítla jsem se s ním o tom bavit. Řekla jsem mu, aby si vzal dva acylpiriny a lehl si.“

„Dobřes udělala, Sheeni. To je jedinej způsob, jak uklidnit uřvaný rodiče.“

„Nickie, miláčku,“ řekla Sheeni a rozehrála kouzlo svý osobnosti do plnejch obrátek, „nepojedeš do Indie a ani nepřijdeš na oběd, že ne?“

„Ne, drahá,“ cukroval sem. „Slibuju, že nebudu o nic neústupnější než ty.“

„Ach, Nicku, seš nemožnej!“ klik.

By mě zajímalo, jestli má pan Saunders opravdu nabitou pistoli. Budu se mít na pozoru. Pokud se omluví, že musí odejít do ložnice, okamžitě vypadnu.