C. Douglas Payne
překlad: Tamara Váňová

MLÁDÍ V HAJZLU 2: MLADÍK V OKOVECH
náhodně vybraná ukázka

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Čtvrtek, 15. listopadu

3:30 – Právě mě vzbudilo nevrlý zaklepání na dveře přívěsu.

„Kdo je to?“ zeptal sem se.

„To sem já, Nicku,“ odpověděl D----e.

„Pusť si plyn!“ já na to a otočil sem se.

„Jde o tvýho tátu!“ zavolal. „Chce tě k telefonu.“

„Tak jo!“

V očekávání toho nejhoršího sem následoval polonahýho emisara do domu. Tata jako obvykle nezklamal.

„Ahoj, Nicku,“ řekl, „tady je tvůj táta.“

„Ahoj, tati.“

„Měli sme tady malý nedorozumění. Jsem právě na policejní stanici. Chtěl bych, abys zavolal své matce, aby nějak zařídila peníze na kauci.“

„A cos udělal, táto?“

„To až později.“

„A jaký bylo rande?“ zeptal sem se.

„Nicku, zavolej okamžitě svý matce. Řekni jí, že jí ty peníze hned vrátím.“

„Dobře, tati. Ona vstává kolem sedmé. Tak jí pak zavolám.“

„Zavolej jí sakra hned a okamžitě. Tady v tý smradlavý díře už nechci strávit ani minutu!“

„Dobře, dobře, tati,“ odpověděl sem. „Nerozčiluj se.“

Vytočil sem mámino číslo a mý nejhorší obavy se naplnily. Sluchátko zvedl Lance.

„Nazdar, Lanci,“ řek sem a snažil se, aby to znělo neutrálně. „Tady je Nick, tvůj takzvanej nevlastní syn. Je tam někde máma?“

„Radil bych ti, aby to vopravdu bylo něco strašně důležitýho, ty všiváku!“ zavrčel polda.

„Nickie, jsi to ty?“ zeptala se máma s mírnou obavou v hlase. „Co se děje? Máš nějaké problémy?“

„Já ne, mami, ale tvůj první manžel. Je ve vazbě v Ukiahu a chce, abys ho na kauci dostala ven.“

„Cože chce!?“

„Chce, abys ho vytáhla z lochu,“ řek sem ležérním tónem gangsterskejch filmů.

„A za co toho zmetka zavřeli?“

„Nevim, ale mohl by být obviněnej z poškozování cizí věci. Údajně naplnil auto svý bývalý přítelkyně betonem.“

„Řekni tomu svýmu záletnýmu tatíčkovi, že co se mě týče, mohl by tam klidně shnít. Já bych na jeho kauci nedala ani desoš.“

„Já sem si to hned myslel, mami,“ odpověděl sem.

„A Nicku, jestli je tvůj otec v příliš velkým průšvihu, posadíš se na autobus a přijedeš domů do Oaklandu. Ale opravdu, myslím to vážně.“

„Určitě, mami,“ lhal sem.

Zavěsil sem a porozhlídl se po kuchyni po možnejch zachráncích. Našel sem jen tři tupooký kandidáty, z nichž žádnej nebyl z majetnejch vrstev. Jednoho z nich sem z morálních důvodů okamžitě vyloučil. Zůstali dva.

„Pane Fergusone... ,“ začal sem opatrně.

„Nedá se nic dělat, Nicku,“ řekl pevně. „Řekni tomu mizernýmu stávkokazovi, aby zatelefonoval na sekretariát americký nacistický strany.“

„Paní Cramptonová?“ zeptal sem se s nadějí.

„Nezlob... se... Nicku,“ odpověděla. „Nemám... u sebe... víc než... šest dolarů. Tvůj... otec... mi dluží... plat... za poslední tři... týdny!“

Nakonec sem musel prosit o milost svou sestru Joanii. V její nenávisti vůči otci ji těžko kdo překoná, ale pak přece jen souhlasila a poslala tatovi krátkodobou půjčku na vysokej úrok, čímž zachránila svýho jedinýho bratra od společnýho života s Lancem.

Obávám se, že nás čeká další finanční krize. Co se stane, pokud tatu vyrazí i z tohoto stávkokazeckýho fleku? Z čeho zaplatím svůj obrovskej účet za telefon?“

14:15 – Další špatný zprávy. Hároš si mě v těláku vzal stranou, aby mně sdělil strašnou věc. Jeho matku, která byla údajně na návštěvě u nemocný přítelkyně, přivezlo o půlnoci auto ukiažský policie. Byla zadržena na základě důvodného podezření ze spáchání trestného činu rušení veřejného pořádku v baru Aréna ve společnosti mýho otce.

„Tvoje máma byla s mým tatou?“ nemohl sem uvěřit svejm uším.

„Tak sem to aspoň pochopil z toho včerejšího řvaní,“ zašeptal Hároš a s vážnou tváří předstíral, že intenzívně cvičí sed snožmo z lehu.

„Jak se u všech čertů vůbec seznámili?“ zeptal sem se.

„Slyšel sem, jak ji otec obviňuje z toho, že se pořád motá kolem náklaďáku tvýho taty.“

„Ten tvůj otec musel být asi naštvanej, co?“

„Naprosto a do kulata.“

„Teda, Franku, není to fantastický?“

„Asi jo, Nicku. Předpokládám, že to z nás dělá skoro bratry.“

„No jo, tvoje část rodiny je aspoň zazobaná,“ řek sem nakvašeně. „Je jasný, že tata teď poletí!“

19:30 – Ale možná, že ne. Tata přišel domů a zase si vesele hvízdal, jako by získal Nobelovu cenu za řízení náklaďáku. Okamžitě sem volal Hárošovi, abych se dozvěděl, co novýho.

„Strýc Polly,“ vysvětlil. „Pořád je ještě na tátu naštvanej kvůli tomu, že se snažil ukrást to babiččino auto. Ten se o tvýho otce zasadil. Řekl mýmu tátovi, že je to z těch novejch nejlepší řidič. A taky řekl, že tatův husarskej kousek se zabetonováním toho auta vyvolal značnou paniku mezi demonstranty. Ale budou mu srážet ze mzdy cenu za ten beton.“

„Takže ho nevyhodili?“

„Nevyhodili? Strýc Polly mu dal víc peněz a povýšil ho. Táta je ale pořád ještě naštvanej.“

„A co tvoje máma?“

„Máma to otci při večeři vytmavila. Řekla, že pokud on může ošoustat celý dispečerský oddělení, ona má minimálně nárok scházet se s jedním řidičem.“

„To jako myslíš, že se budou vídat častěji?“ zeptal sem se.

„Možná, Nicku. Kdoví? Ale ať si tvůj otec dá majzla.“

„Má tvůj otec nějakou zbraň, Franku?“

„Pchá, zbraň,“ zvolal Hároš. „Jakou si vzpomeneš. Nikde to neříkej, ale ve sklepě máme místnost, která vypadá jako zbrojnice národní gardy.“

21:45 – Právě sem byl vyprázdnit svou moštovou flašku a našel tatu, jak se rozvaluje v obýváku a poslouchá mý nejcennější album Franka Sinatry. Závěsy nebyly zatažený, takže pro každýho kolemjdoucího byla jeho hlava snadnej cíl. „Odkdy se zajímáš o tento druh hudby?“ zeptal sem se. On jako skálopevnej kulturní kariérista vždy předstírá, že poslouchá jen zásadně nemelodickou hudbu současnýho módního stylu Progresívní nudy.

„Normálně ne,“ odpověděl, „ale jedna moje známá tvrdí, že ji zbožňuje. Pěkně nabubřele přeslazená, jestli chceš znát můj názor.“

Samozřejmě, že sem nechtěl. A ani sem nezatáhl ty závěsy.