Platón
překlad: Radislav Hošek

ÚSTAVA (REPUBLIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VII/

Stanovíme tedy jako vědění pro válečníka nezbytné to, pravil jsem potom já, aby mohl počítat a zacházet s čísly? To především, pravil, má-li vůbec rozumět sestavení šiků, ba ještě více, má-li vůbec být člověkem. Usuzuješ potom, řekl jsem, o tomto vědění totéž co já?

Co to má být?

Že svou povahou náleží k tomu, co hledáme, k všemu tomu, co přivádí k rozumovému poznání, že však je nikdo neužívá správně, ačkoliv jasně přitahuje k jsoucnosti.

Jak to myslíš? pravil.

Já se ti to pokusím objasnit, pravil jsem, ovšem tak, jak se to jeví mně. Ty pak buď posuzovatelem toho, jak si já dělím obory na ty, které vedou anebo nevedou k tomu, o čem tu mluvíme, a řekni buď své "ano" , nebo "ne" , abychom jasněji uviděli, zda i toto se má tak, jak si to já představuji.

Vylož to! pravil.

Tedy, pokud dáváš dobrý pozor, vykládám, prohlásil jsem, že některé z vnímaných předmětů - jakoby byly dostatečně posuzovány už samotným vnímáním - nepodněcují už naše rozumové poznání k přezkoumávání, kdežto jiné naše rozumové poznání všemožně k přezkoumání povzbuzují, jako by samo vnímání nevytvářelo nic pravdivého.

Máš tu zřejmě na mysli vše, co je viděno z dálky, a to, co je namalováno pomocí světla a stínu, poznamenal.

Vůbec jsi nepřipadl na to, co myslím, řekl jsem.

Co tedy myslíš? ozval se. Vnímané předměty, které naše uvažování nepodněcují a které zároveň nevybočují do opačného vnímání; ty, které vybočují, považuji za takové, jež uvažování podněcují, protože vnímání, ať už se k nám dostává zblízka nebo zdáli, nerozeznává předmět o nic víc než jeho opak.

To, co mám na mysli, snadněji pochopíš takto: o těchto řekneme, že jsou to tři prsty - malíček, tento druhý a prostředník.

Ovšem, přisvědčil.

Domnívej se, že o nich hovořím jako o prstech, které jsou viděny zblízka. Uvažuj tedy o nich takto!

Jak?

Každý z nich se jeví jako prst stejně, a v tomto se od sebe nijak neliší, ať jej vidíme uprostřed nebo na kraji, ať jako bílý nebo jako černý, ať jako tlustý nebo tenký a podobně.

Ovšem ve všech těchto případech není duše lidí z davu nucena se tázat svého rozumového myšlení, co to vlastně ten prst je; vždyť zrak mu v žádném případě neukázal, že prst je něco opačného nežli prst.

To opravdu ne! pravil.

Něco takového (...)

(......)