Platón
překlad: Radislav Hošek

ÚSTAVA (REPUBLIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XIII/

Změna oligarchického člověka v demokratického

Já potom řekl: Nyní znovu mluvme o tom, jak se z člověka oligarchického stává demokratický. Mně se zdá, že se to děje většinou takto.

Jak?

Kdykoli mladík vychovaný bez vzdělanosti a v šetrnosti tak, jak jsme o tom právě povídali , okusí med trubců a je ve styku s rozohněnými a prohnanými šelmami, jež jsou s to připravovat slasti rozličného druhu, potom věz, že někde zde nastává pro něho počátek proměny oligarchie, jež je v něm dosud přítomna, v demokracii.

To je naprosto nutné, pravil.

Právě tak jako se měnila obec, přišla-li jednomu z jejích dvou křídel zvenčí spojenecká vojenská pomoc, svá k svému, mění se i mladý muž, přichází-li zase jednomu druhu v něm přítomných žádostí zvenčí jemu blízká a stejně smýšlející spojenecká pomoc?

To tedy v každém případě.

A přijde-li oligarchické části, která je v něm, na pomoc nějaká spojenecká vojenská moc, ať už ze strany jeho otce anebo těch, kteří mu domlouvají a kárají ho, potom se v něm, myslím, utváří názor a protinázor i vnitřní rozpor se sebou samým.

Jak by ne?

A jak myslím, někdy demokratická část ustoupí oligarchické, a to jsou některé z těch žádostí zčásti vyhubeny, zčásti také vypuzeny, protože v duši toho jinocha vznikne jakýsi ostych a on je zase navrácen k pevnému řádu.

Ovšem, někdy se to tak stává, řekl.

Opět se tu však, jak myslím, potají rodí příbuzné žádosti, jiné než ty vypuzené, a ty v důsledku otcovy neznalosti správného pěstování vyvstanou v plném počtu a síle.

Tak tomu ovšem rádo bývá, pravil.

A zas ho uvedou do těchže společností a z tajného styku v něm zplodí početné potomstvo.

Jak by ne?

Potom nakonec obsadí, jak myslím, sám vyšehrad jinochovy duše, jakmile vypozorují, že v něm nejsou nauky, ušlechtilé činnosti a pravdivé zásady, a to všechno jsou přece nejlepší ochránci a strážci v myslích mužů, kteří jsou milí bohům.

Jistě, daleko nejlepší, pravil.

Potom vyjdou na povrch lživé a vychloubačné zásady a mínění a zaujmou v takovém člověku původní postavení oněch.

Ovšem, pravil.

Nevrátí se tedy znovu k oněm Lótofagům, neusadí se tam zcela zjevně, a když přijde od příbuzných nějaká pomoc spořivé části jeho duše, nezavřou v něm ony vychloubačné zásady brány královské hradby, a nevpustí samu spojeneckou posilu ani nepřijmou jako vyslané posly zásady váženějších jednotlivců?

Nevítězí pak v boji jen ony a nevystrkují ven ostych, jemuž dávají jméno zpozdilost, beze vší cti jako vyhnance, nenazývají rozumnost nemužností, neopovrhují jí a nevyhánějí ji, nepřesvědčují při skromnosti a přiměřených výdajích, že tu jde o jednání venkovského tupce a nesvobodného člověka, a nevytlačují je s pomocí četných a neprospěšných žádostí?

Docela tak.

Když potom toho všeho dokonale zbaví a očistí od toho duši mladíka jimi uchváceného a zasvěcovaného do velkých mysterií nového života, hned už do ní potom uvádějí zpupnost, bezvládí, nezřízenost (...)

(......)