Platón
překlad: Radislav Hošek

ÚSTAVA (REPUBLIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IX/

Sókratés má dokázat, že spravedlnost sama o sobě je dobrem, nespravedlnost zlem

Z jakého důvodu bychom potom ještě měli volit místo nejvyšší nespravedlnosti spravedlnost?

Když si nejvyšší nespravedlnost a s ní i předstírané vnější chování osvojíme, budeme moci u bohů i u lidí dosáhnout zaživa i po smrti vše, nač jen pomyslíme, jak to říkají obyčejní lidé i uznávaní muži. A dále, na základě všeho, co zde bylo řečeno, Sókrate, co v tom jen je, že muž, který v sobě má jakousi sílu ducha či těla nebo převahu majetku či rodu, chce mít spravedlnost v úctě a že se nesměje, když ji slyší chválit?

Takže jestliže má někdo za to, že je náš výklad lživý, a dospěl-li v plné míře k poznání, že to nejlepší je spravedlnost, jistě bude mít plné pochopení pro nespravedlivé lidi a nechová vůči nim hněv, vždyť ví, že kromě těch, kteří se odmítají dopouštět bezpráví pro svou nadlidskou povahu, anebo těch, kdo se násilí zdržují proto, že dospěli k pravému vědění, není nikdo z ostatních lidí spravedlivý o své vůli, nýbrž že pro svou zbabělost, stáří nebo nějakou jinou slabost haní činění bezpráví, jehož sám není schopen.

Takže je to jasné: kdo z takových lidí se dostane k moci první, ten se i jako první dopouští bezpráví, nakolik mu síly stačí. A příčinou toho je jen to, od čeho se celý tento výklad začal odvíjet, takže jak Glaukón, tak já ti, Sókrate, pravíme:

Obdivuhodný muži, nikdy nikdo z nás všech, kteří jsme známi jako velebitelé spravedlnosti - počínaje od pradávných héróů, jejichž výroky se nám zachovaly, až po dnešní lidi - nepohanil nespravedlnost ani nepochválil spravedlnost jinak než jako projevy slávy, jako pocty anebo dary, které z nich obou vzcházejí.

Prvé z toho páru, to, co působí vlastní silou v lidské duši a co se před lidmi i před bohy ukrývá, nikdo nikdy ani v básnické tvorbě ani vlastními slovy v plné míře nevyložil jako největší ze všech zel, která ukrývá lidská duše, a naopak ani

spravedlnost takto nevyložil jako největší dobro.

Kdybyste to ovšem vy všichni vykládali od samého počátku takto a kdybyste nás o tom od mládí přesvědčovali, nemuseli bychom jeden druhého hlídat, aby se nedopouštěl bezpráví, nýbrž každý by byl správcem sám sobě, protože by se bál, aby dopouštěje se bezpráví nežil pod jednou střechou s největším zlem.

(...)

(......)