Platón
překlad: Radislav Hošek

ÚSTAVA (REPUBLIKA)
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV. KNIHA

I/

Strážcové nebudou šťastni, sami však mají sloužit blahu obce

Tu se ujal slova Adeimantos a pravil: Co potom řekneš na svou obranu, Sókrate, až někdo řekne, že nějak tuze šťastnými tyhle muže nečiníš, a to kvůli jim samým: neboť obec jim sice popravdě náleží, ale oni ze své obce žádný prospěch nepobírají jako jiní správcové, kteří mají v držení pole, stavějí si pěkné velké domy, získávají k nim patřičné vybavení, obětují bohům své samostatné oběti, přijímají hosty z ciziny, ba dokonce nabývají i to, o čem jsi právě hovořil, totiž zlato a stříbro, a mají ve svém vlastnictví všechno, co se přisuzuje těm, kdož chtějí být šťastni? Ale zdá se prostě, že jsou ve městě usazeni - dalo by se říci - jako pomocní žoldáci, kteří mají na starosti jen hlídání a nic jiného.

Ano, řekl jsem, a navíc dostávají jen stravu a kromě jídla už ani nedostávají mzdu jako ostatní žoldáci, takže nebudou moci, kdyby chtěli, vyjet za své peníze z obce ani dávat peníze děvkám ani podle své vůle utrácet jinde, jako činí ti, kteří se zdají být šťastni. To a mnoho dalších takových věcí necháváš stranou své obžaloby.

Tak ať je předmětem obžaloby i tohle, on na to.

Ptáš se, čím se tedy potom budeme hájit?

Ano.

Půjdeme-li dále touž cestou, myslím, že najdeme, co k tomu říci, pravil jsem. Řekneme ovšem, že by na tom nebylo nic divného, kdyby takto byli svrchovaně blaženi i tito, ježto my přece nebudujeme svou obec se zřetelem k tomu, aby v ní byla jedna skupina nanejvýš šťastná, ale aby takovou pokud možno v co největší míře byla celá obec .

Domnívali jsme se totiž, že právě v takové obci nejspíše najdeme spravedlnost, a v té nejhůře spravované zase nespravedlnost, a že toto poznání by nám dalo možnost posoudit to, co dávno hledáme.

Nyní tedy, jak myslíme, vytváříme šťastnou obec ne tak, že bychom v ní vytřídili jen několik málo šťastných jedinců, ale vytváříme ji šťastnou jako celek. Hned potom se podíváme na tu opačnou obec. Stejně jako kdybychom nanášeli barvy na sochu a někdo, kdo by k nám přistoupil, by nás plísnil, že na nejkrásnější části těla neklademe nejkrásnější barvy - vždyť oči, to nejhezčí, jsme prý nenatřeli nachem, ale černí; tu bychom se tomu člověku bránili snad přiměřeně těmito (...)

(......)