Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

62. Názor pana Načeradce o slovanské nesvor­nosti

Když se skončil předzápas, tu sparťanští přívrženci, na­syceni spoustou branek, které nastřílel jejich klub, pohasli ve svém zájmu a lhostejně hleděli vstříc příštímu zápasu. Zato slávisté se zavlnili a jejich srdce zatloukla očekáváním.

Pan Načeradec schoval nedopalek doutníku do kožené tobolky, napřímil se a zamnul rukama. Sparťané uvítali červenobílé dresy s nevlídným posměchem; řekli, že to jsou komediantské košile, které se už dávno nenosí. Mínili, že nejkrásnější dres je sparťanský; jeho barva je hrdá a slu­šivá. Lid viktoriánský sdílel s nimi tuto nechuť a jeho ruce připojily se k sparťanským, aby uvítaly Admiru demonstrativním potleskem.

Také pan Habásko hleděl na mužstvo Slavie nevraživě. V srdci věrného syna Žižkova hlodala čerstvá bolest z po­tupné porážky, kterou způsobil tento klub jeho mužstvu. Avšak ovládal své pocity a slíbil si, že se nedá strhnout k stranickosti.

20. minuta: Po chybě Šimperského dostává míč Klíma, ideálně přehrává Sieglovi, který s klidem zkušeného internacionála dociluje prvou branku hostí.

Pan Načeradec vyvalil oči a otevřel ústa. V jeho nitru se něco utrhlo. Náhle pocítil, že je stár, a přál si zemříti.

Emanova ústa se široce otevřela, aby hlásala světu, že Slavie dostala goal. Jeho ruce se chystaly k potlesku. Avšak pohlédl na svého šéfa; uviděl člověka, jenž byl oloupen o své ideály. Odvrátil se a ruce mu klesly.

Tribuna nespokojeně zadupala. Slavistické ženy vřeštěly a žádaly, aby jim byla vydána hlava středního záložníka, který zavinil tuto pohromu.

Sparťané zaříhali rozkoší. Viktoriáni padli sparťanům do náručí a zmítali se se škodolibou radostí,

„Ten jim to tam nandal!“

„Kluci vídeňský správný!“

„Ajejej! Už je vezou!“

„Jak je vám, mistři?“

„Admira — hip! Nadělejte z nich konservy!“

Tyto rouhavé výkřiky vzbudily bolestné pocity v prsou jednoho kmeta, jehož lysá lebka se skvěla v záři zapadají­cího slunce. Pohladil třesoucí se rukou šedivý plnovous a děl, obraceje se k zástupu:

„Občané! Co to slyší uši mé? Cizákům provoláváte slávu, jich zbraním přejete úspěchu a vlastním škodu? Vzpamatujte se! To jste synové české (...)

(......)