Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

63. Theorie o footballu se zvláštním vztahem k písemnictví

Poločas zastihl pana Načeradce opět v důvěřivé náladě. Vedeme 2 : 1. Duše tlustého šéfa rozpíná svoje křídla a míří k oblakům. V duchu ochutnává ty dvě branky Slavie: vyrovnávací branku Svobodovu za foul Szoldaticsův pěkně k tyči, a ten nádherný shoot Pučův z nezištného podání Šoltysova. To se nedá povídat, to se musí vidět.

V hledišti je slunná, radostná nálada. Kolem bariér pro­menují lepší páni s lepšími slečnami. Páni jsou hrdi a ruměni a slečny švitoří. Výboři poskakují jako kosi po tráv­níku. Občané v bílých kabátcích řvou zoufale a úpěnlivě: „Oříšková čokoláda, kanoldky, žvýkací guma!“ — Jiné bílé kabátce odpovídají zvučným barytonem: „Horký čaj, limonáda, pivo, párky!“

Tlustý pán zírá na slovanského kmeta, jenž drží v ruce kornout a žvýká spokojeně burské oříšky, až mu v zapad­lých tvářích vyvstává kůže v podobě bubliny. V stříbrných vláknech jeho plnovousu zachytily se skořápky. Pan Načeradec pocítil náklonnost k této šedivé bradě.

— On není tak zlej, dumal dojatě, on to myslel dobře. Řeknu mu, ať si to tak nebere. Oba jsme synové této země a přejeme si, aby všecko spělo k povýšení, a ne k záhubě.

Jeho pozornost zaujali dva pánové, jimž kanula se rtů učenost a plynul bystrý hovor. Jeden z nich měl sebevě­domý knírek a jeho bas zurčel rozhodně a přesvědčivě. Druhý byl úzkoramenný inteligent s kudrnatou a prořidlou kšticí. Za brýlemi blikaly krátkozraké oči; a pípal zastře­ným tenorkem, v němž se chvěla povýšená ironie.

„Tak, co tomu říkáte?“ tázal se bas. „Jaké jsou vaše dojmy?“

Kudrnatý mávl rukou.

„Nevím, co vidíte na této zábavě,“ zasípěl. „Jsem znechucen a rozhořčen, vida toto množství účastniti se takové podívané. Sázím se, že ani každý stý z tohoto davu nezná největších jmen našeho uměleckého světa a jejich díla, jež jsou chloubou naši kultury.“

„Přeháníte,“ pravil bas.

„Nikterak,“ tvrdil kudrnatý, „ve starém Řecku sešlo se celé město, aby bylo přítomno provozování Aischylovy tragedie. V moderní době dostaví se dvacet tisíc diváků, aby pozorovali, jak dvaadvacet gladiátorů zápasí o míč. Jaká to doba!“

„Můžete mít pravdu,“ připustil bas, „nicméně myslím, že poněkud footballu křivdíte. Provozování umění není ovšem tak nebezpečné jako football. Ale i v písemnictví vidíme četné poklesky proti fair play, skryté i zjevné fouly.“

„Ovšem, ale zde se bojuje o vyšší hodnoty.“

„Možná. Ale oč je poctivější football? Hle, pane, zápas (...)

(......)