Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

67. Pan Šefelín žíznil po krvi, ale pan Habásko poslal pro pivo

Pan Habásko starší namáčel hadr ve džberu a čistil okna. čištění oken povzbuzuje náklonnost ke zpěvu. Starý pán provázel své dílo po způsobu služebných děvčat zpě­vem.

„Sadila, sadila
fijalinku v poli...“

Když pak prosil Boha, aby dal rosičku pro jeho fialinku, tu uslyšel, že se dveře prudce otevřely. Obrátil se a spatřil nemladého již pána s černým knírem a s výrazem, který byl s to rozplakat nemluvňata.

Pan Habásko utřel si ruce o zástěru, slezl důstojně se štaflí a otázal se: „Čím můžu sloužit?“

„Já jsem Šefelín!“ děl zjev hrozivě a zakoulel očima.

— Povídáš, že jseš Šefelín, pomyslil si pan Habásko, ale vypadáš jako blázen. —

Nicméně odvětil: „Těší mne, pane. A já jsem Habásko.“

Černý knír pokročil dopředu.

„Tak vy jste teda ten Habásko,“ zaskřípěl, „ukažte se mně, jak vypadáte!“

Pan Habásko odmítl názor, že by byl nějaká paměti­hodnost.

„Nevím, co je na mně k vidění?“ ohradil se.

Pan Šefelín polkl jej svým krvežíznivým zrakem; nadul se a třikrát udeřil holí o podlahu. Rozhlédl se po světnici a v duchu rozvinul tento program:

Bod první: Uchopí se pendlovky, které visí na stěně, a toto nářadí se hodí panu Habáskovi na hlavu. Starý muž zaúpí a počne hledat spásu v útěku. Na toto znamení pře­vrhne se stůl, aby hříšný stařec nemohl se útěkem vymknout trestu; to je druhý bod.

Podle třetího bodu má mstitel pohaněné cti své dcery utrhnout nohu od židle a bušit jí do zad sokových.

Pod krupobitím ran klesne stařec k zemi. Pan Šefelín absolvuje program čtvrtého bodu tím způsobem, že klekne panu Habáskovi na prsa, rve mu šediny a rdousí ho, až zmodrá.

Starý muž z Cimburkovy ulice dodýchal. Duše se vznese nad rodné město, maličko se pozdrží ve vzduchu, aby se mohla rozloučit s místy svých dětských her, a pak spěje do vlídné náruče boží.

A co učiní dále strašlivý pan Šefelín? Mstitel zapálí peřiny a v dýmu požáru zatančí na troskách domácnosti pana Habáska vítězný tanec. Pak se půjde udat, čímž bude program vyčerpán.

Zdá se, že starý pán tušil něco neblahého, a šoural se k oknu, aby mohl křiknout o pomoc. Avšak pan Šefelín mu zastoupil cestu.

V této kritické chvíli vstoupil do světnice Eman mladší.

Lehkomyslný mladík pozdravil svého otce slovy „tě noha, tatí, co bude k obědu?“ a pohlédl zkoumavě na pana Šefelína.

Stařec se nevázaně zaradoval a pravil něžně: „Emánku, tadydlenc pan Šefelín chce ti povědět novinu.“

Zamnul rukama a dodal: „Pánové, bavte se dobře, já ustupuju do pozadí.“

Pan Šefelín zahájil elegantní konversaci: „Ty syčáku, ty uličníku jeden, my jsme se už jednou viděli a já ti říkal, abys mi nechodil na voči, vohlozku jeden špatná, teď tě tu mám, holomku, už mi neujdeš, ucítíš mou těžkou ruku —“

„Pane,“ ujal se slova Eman, „vidím, že je vaše mysl roz­bouřená. Co jste mi přišel (...)

(......)