Karel Poláček

MUŽI V OFFSIDU
aneb Ze života klubových přívrženců
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

83. Nová Evropa aneb jak by vyhlížely hranice států, kdyby pře národů se rozhodovaly na ze­leném trávníku

Pan Načeradec upadl nad svou kávou do mrzutého snění. Na pozdravy známých neodpovídal, jsa zaměstnán myšlenkami o dnešním zápase. Odmítal výzvy, aby se účastnil partie karet, že nemá hlavu na takové hlou­posti.

„ŠŠŠ! — Dejte mi pokoj! Já nic nechci slyšet! Mám vás plný břicho!“

Ze smutného hloubání vyrušily ho hlasy, které se k ně­mu prodraly oblakem tabákového dýmu od vedlejšího stolu. Zdvihl hlavu a poznal v mluvčích ony dva inteli­genty, jež poznal na zápase Admiry se Slavií a jichž uče­nost ho naplnila úctou.

Hovořili o dnešním zápase a pan Načeradec napjal sluch.

„Nejsem nadšen,“ mluvil kudrnatý blondýn, „neroz­hodný výsledek na vlastním hřišti a za tak svízelných okol­ností, to není dobré!“

„Co dělat?“ otázal se druh zasmušile a strčil nos do sklenice s minerální vodou.

„Tak to nemůže zůstat,“ horlil kudrnatý se vzrůstajícím rozčilením, „vždyť je to už takřka mezinárodní ostuda!“

„Pán je fanda?“ ptal se ho přítel ironicky.

Kudrnatý upadl v rozpaky.

„Já? — Dovolte, to je směšné... Mně je to jedno... nejsem přece dítě...“

„Tak co se rozčilujete?“

„Já se nerozčiluji,“ vřískl kudrnatý, „já jenom...“

Zakoktal se, a aby skryl rozpaky, vyňal cigaretu z pouz­dra a počal ji nervosně mnout mezi prsty.

Chvíli bylo ticho. Pak se kudrnatý naklonil k svému pří­teli a děl stydlivě:

„Ano, já jsem fanda... už několikrát jsem se přistihl, že straním...“

„A komu straníte?“

„Já? — Samozřejmě že Spartě!“

„Jak to — samozřejmě?“

„To je přece jasné, já —“

„Vysvětlete to!“

„Protože Sparta... protože Slavie má takové plandavé košile místo vlněného dresu, to je přece nemožné, kdežto Sparta... ostatně...“

Zamyslil se. Po chvíli řekl tiše:

„Ostatně, já nevím! Proč fandíme, kamaráde?“

„Já myslím, že je to volání bojového pudu, který je v nás skryt pod nánosem konvence. Tento bojový pud nutí nás sdružovat se pod jednou korouhví.“

„Ano,“ přisvědčil druh, „je to romantická záliba pro barvy, pod nimiž se táhne do bitvy.“

„Kromě místního vlastenectví. Moderní doba stvořila velké státní celky, kdežto ve středověku se zdvíhala města proti městům, ba i městská čtvrt proti městské čtvrti. Lidé tenkrát umírali pro slávu erbu a čest barev. V naší duši pořád ještě žije opevněná městská čtvrt, do níž se vchází po padacím mostě.“

„Tak jest. Obecná branná povinnost potlačila bojový pud, učinila z občana část válečného materiálu a prohřešila se proti lidské povaze, nahradivši statečnost slepou posluš­ností. Statečný voják není vítán; ale vysoko je ceněn po­slušný vojín, jenž se bojí vojenského trestního zákona víc než smrti...“

Odmlčeli se. Kudrnatý se zasmál.

„čemu se smějete?“

„Napadlo mně, jak by to bylo, kdyby se pře národů roz­hodovaly na zeleném trávníku!“

„O jé! To by se změnila tvářnost Evropy. Mnohá vel­moc by klesla k bezvýznamnosti a mnohý státeček stal by se velmocí.“

„Především byl by proveden důkaz, že Rusko nepatří do (...)

(......)