Karel Poláček

VŠE PRO FIRMU
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

26

Celý závod firmy Štorkán & syn byl zachvácen snahou, aby přivedl zhýralého tatíčka na cestu ctnosti. Účetní Julínek při pohledu na zatvrzelého hříšníka vzdychal.

„To není dobře…,“ říkával zarmouceně, „děláte panu synovi i nám těžkou hlavu.“

„O mne se nemusí nikdo starat,“ odpovídal pan Adolf zpupně. „Já jsem plnoletý a vím, co dělám.“

„Nevíte, co děláte, to je právě to,“ vzdychal účetní, „a já kvůli vám celé noci nespím a modlím se, aby vám Pán osvítil rozum. Lihovinám kdo se oddává, sílu svoji v hrob zakopává, praví staré přísloví. Kdybyste se odhodlal počít řádný život, velká radost by zavládla a všeobecné jásání by vypuklo.“

„Nechte mne na pokoji!“ utrhl se lehkomyslný stařec.

„Znám jednoho moudrého muže,“ pokračoval účetní, „má velký dar výmluvnosti a jeho slova jsou plamenná. Mnohého hříšníka přesvědčil silou svého rozumu. Já bych vás sám rád poučil, ale mně Hospodin nedal výmluvnosti. Chcete-li, já vás zavedu k němu a on vám domluví. My míváme občas taková shromáždění, ve kterých se pojednává o konci světa podle slov proroků, jak máme žít a jak si počínat v každých případnostech. Všichni býváme po takovém shromáždění náramně potěšeni a obveseleni. Řekněte slovo, a já vás zavedu mezi nás. Budete mi do smrti děkovat.“

Sluha Hustoles přerušil tento výklad, pohlížeje se zřejmým opovržením na lehkomyslného kmeta: „Nechte ho, pane účetní, to nic není platné. Zkoušeli jsme s ním všechno možné, ale bylo to, jako když hrách na stěnu hází. On se málo stará o to, co se s ním mluví. Je mu jedno, máme-li zármutek, nebo ne.“

„Ztracený člověk!“ vzdychl účetní zkormouceně.

„To je tak,“ mínil sluha poučně, „když někomu se v mládí nedostane vzdělání. Nás tatínek řezal jako koně, a také se z nás stali vzdělaní lidé.“

Jediná písařka se nepřipojovala k těmto poučením, která se sypala na hlavu pana Adolfa. Dívala se lítostivě na starého pána, a kde mohla, ho hájila.

„Jste všichni na něho jako vosy,“ vyčítala, „a on je takový dobrák. Snad by si dal říci, kdyby se s ním zacházelo mírně…“

„Mírně!“ rozčilil se Hustoles. „Můžeme už bejt mírnější? Kampak?“ obořil se náhle na pana Adolfa, který si oblékal kabát.

„Pryč!“ odvětil zhýralý tatíček. „Už mám dost vašich řečí. Jste všichni proti mně. Ale dobře! Já si to zapamatuji…“

Sluha mu zastoupil cestu.

„Nikam se nepude!“ zaburácel. „žádný prostopášnosti se nepovedou. Zase chcete s kamarádama ponocovat?“

Starý pán neodpověděl a vyšel ze dveří.

„To se řekne starýmu,“ křičel za ním Hustoles, „a dědek s vámi zaválí takovej tanec, že jste to, lidi, neviděli –“ Mávl rukou a dodal: „Je pryč!“

Účetní pozdvihl oči ke stropu a řekl vroucně: „Pane, ostříhej cesty tohoto hříšníka!“

Pak (...)

(......)