Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

12

Bohoslužba se konala v malém údolí, sevřeném nízkým válem. Na úbočí rostla zčernalá trnitá křoviska. Na louce, pokryté zhnědlým sněhem, stál oltář, ozdobený brokátovou přikrývkou. Na oltáři byl postaven kříž.

Před oltářem se klaněl kněz s lesklým fialovým obličejem. Krajkoví komže zpola zakrývalo jeho vysoké jezdecké boty. Cvakaje ostruhami otáčel se polní kurát kolem oltáře a chvatně žvýkal latinské modlitby. Ministroval mu křivonohý kostelník s krátce ostříhanou hlavou a s kozí bradou, která prodlužovala lstivou, potutelnou tvář.

Muži přihlíželi obřadu v rovné řadě. Pozorovali kněze a zaměstnávali se svými myšlenkami. Četař Náhlovský myslil na to, že brzy bude na řadě s dovolenou. Vypočítával: – Čtrnáct dní dovolené, šest dní na cestu, to máme dohromady skoro tři neděle. A o nějaký den bych to mohl natáhnout. Dobré by to bylo. Dal bych si věci do pořádku. Tatík je nějaký špatný, rád bych ho ještě uviděl. –

Svobodníka Semeckého pokoušel přelud jakési neznámé slečny. Sžíravá žádost jím cloumala. Žena ta byla bělostné pleti, velmi plná v hrudi a lesklých, mnoho slibujících očí. Objímala svobodníka Semeckého a dávala mu jemná, lichotivá jména. Svobodník se dává pyšně zbožňovat. Mhouřil oči a do sebe ponořen brumlal necudná slova.

Starý domobranec zase mračně uvažoval, že už má všeho dost a že si něco udělá, aby se zbavil vojny, která mu pila krev. Nenávistně se díval na polního kuráta a bručel: – Všechny vás postřílet, holoto. Nic lepšího nezasloužíte! –

Voják Trachta ulpěl pohledem do dálky, kde stálo jeho cukrářství. I viděl Sachrův dort, žloutkové věnečky, indiány, linecký dort a láhve zavařeniny, které vroubí jeho krám.

I mluvil s mnohým vzdycháním: – Jsem člověk mohovitý a mistr cukrářský. Byl jsem také v dozorčí radě městské spořitelny. Byl jsem členem čtenářské besedy. V mé dílně visí diplom. Byl jsem člověk vážený a tady marně hynu. Kazím svůj věk. Mohl jsem být doma, kde se ve všem vyznám. –

A pak zase: – Hoši mají pravdu. Měl jsem jim strčit pár stovek a mohl jsem mít dneska pokoj. Jo, kdybych měl ten rozum, který mám nyní. Válka mně dala velkou ránu. Beze mne živnost zahyne. –

Kněz sloužil Bohu ve velkém kvapu, neboť vlhké vločky sněhové ho pleskaly do tváře a on byl velmi starostliv o své zdraví. Bručel latinská slova a polykal slabiky. Pak se obrátil a žehnal mužstvu vztyčenou pravicí. Vojáci sklonili hlavy a bili se v prsa. Také nadporučík Král ťukal do hrudi. Avšak šikovatel Wagenknecht stál vzpřímen za frontou vojínů a bděl, aby obcovali bohoslužbám v přísném pořádku.

Polní kurát zadrmolil a mše byla u konce. Podal nadporučíkovi ruku a odkvapil, přidržuje si krajkovou komži. Křivonohý kostelník složil bohoslužebné předměty, popruhem je i s oltářem připevnil na trakař a odjížděl.

Potom nařídil nadporučík prohlídku pušek a tornister. Přiblížila se chvíle, které se vojáci nejvíce obávali. Stále doufali, že nebude prohlídky, ačkoli věděli, že jejich doufání je pošetilé; není bohoslužby bez (...)

(......)