Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

15

V zamlklé dálce zarepetil ruský kulomet; chvílemi se ozval osamělý výstřel z pušky. Jinak nic nerušilo ticho podzemního města, i bylo slyšeti, kterak zmrzlý sníh povrzával pod nohama stráží. Na nebi pohrával si uzounký srpek měsíce se stříbrnými obláčky. Před očima vojáků rozprostírala se ona mrtvá země, zježená drátěnými překážkami, přervaná klikatými pásy opevnění.

Na stanovišti střelců stál tu voják Trachta vedle Maštalíře, šedý domobranec Andrlík vedle pěšáka Hynka a svobodník Semecký s nakrouceným knírem; jeden se choulí do sebe s rukama v kapsách, jiný pak stál opřen o pažení střílny; všichni však zírali na ruskou stranu, tiší a nehybní jako sochy na mostě.

Velitel tohoto houfce, desátník Štědrý, zvolna přecházel kolem stráží, počítal kroky a vypočetl si, že šedesátkrát musí přeměřit prostor mezi dvěma traverzami, než ho přijdou vystřídat. Z útrob se mu vrátila do úst mdlá chuť po bábovce; i rozjímal, že ho rodiče tímto dárkem příliš neuctili. Bábovka je pečivo pro ženské; tímto pokrmem vzdává se pocta příbuzným o významné příležitosti; trůní uprostřed stolu a pojídá se k sladké kávě za rozvláčných řečí. Do podzemního města náleží černý, režný chléb; vojákův žaludek chce něco těžšího, vydatnějšího.

– Nechť! – rozjímá desátník Štědrý, – bábovka je také dobrá, když není nic lepšího. Sní se k černé kávě a ušetří se alespoň chleba. Zase vzroste ušetřený kus chleba o jedno sousto. –

A desátník se počal obírati svou nejmilejší myšlenkou, o tom, že nebude to dlouho trvat a bude mít v zásobě celou šišku chleba, celý ušetřený komisárek. Však byl to zápas s hladovým tělem! Častokráte se v noci probouzel a ruka maně sahala po tlumoku s chlebem. Mnohdy podlehl a tenkrát chodíval s hlavou svěšenou, ponížen a pln lítosti.

Ovšem jeho idea má také své stinné stránky. Ušetřený kus chleba vyměňoval při fasování za čerstvý. A chléb je čím dále tím horší. Nyní dávají chléb, který se rozpadá v drobečky, nechutný chléb plný písku, jako by země už nerodila zrní, ale zahořklá jádra. Ale budiž; má přece více než jiní vojáci, dovede si odpírati a ušetřil si jmění. Až si ušetří jednu šišku, počne spořit na druhé.

Tak živil svou obraznost věda, že bez obraznosti nelze snášeti ten chudý, nudný a strastiplný život v podzemním městě. A hrozně se mu zachtělo žít právě tady, v těch klikatých příkopech, v podzemních doupatech, na shnilé slámě při okoralém krajíci chleba. Kdysi, když ještě chodíval do gymnázia, tu vídával, že na pískovcovém oblouku ústavní branky roste stromek. Vítr zanesl bludné semínko břízky do skuliny rozervaného kamene. Semeno vzklíčilo, déšť je zaléval a slunce je hřálo. Kořeny břízky prorůstaly kámen; byl to zajisté těžký život, ale stromku se nechtělo zahynouti. A nezahynul. Když Jaroslav došel do oktávy, tehdy stromek rozkládal své větve a ševelil úzkými, lesklými listy.

Zde, právě zde, v podzemním městě cítil své údy, svou hlavu, svůj žaludek i vlasy daleko silněji než doma v okresním městě. Tam snil, jako snili i (...)

(......)