Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

3

Maštalíř se rozhodl, že se vyhne místu, kde byl zakopán plukovní a brigádní štáb. Žádný voják se dobrovolně nepřibližoval k tomu zákopu, kde se hemžilo důstojníky se zánovními kožíšky a s příkrými, nadutými tvářemi. Podle posledních rozkazů armádního velitelství se zaváděla do polních opevnění kasárenská disciplína. Vojáci měli být oblečeni podle předpisů a bylo jim nařízeno zdravit představené s takovou rázností, jako by je potkali v městě. Vojáci se vyhýbali důstojníkům, jak jenom mohli, neboť představení při pohledu na zamazaného a uváleného pěšáka propukali v divoké řvaní.

Namíří si to přes zákopy, dnes je navrchu umrzlo a pěkně se to pomašíruje. Moskal je mírný a nestřílí, když na protější straně spatří vojáka. A když – nevídáno, vždyť každá kulka netrefí. Lál na tu nesmyslnou štramotu, která bojovníkům ztrpčovala život. Vojáci snášeli zimu, vlhko, těžkou službu, bezesné noci a všeliká strádání s příkladnou trpělivostí, ale proti execírce pociťovali nepřekonatelný odpor. Execírka víc než co jiného připomínala bezútěšný, truchlivý život odsouzenců na galeje.

A malinký pěšák spatřoval ponížení v tom, že na rozkaz musil sebou vrtět a poskakovat jako mechanická loutka.

– Pro nás, staré mazáky, to není, rozjímal mračně, my, staří tátové, se musíme stydět před těmi rekruty, kteří by měli být ještě u mámy… –

Neumdlévající vichřice vrážela do něho a sypala mu ledové krupky do slzících očí. Maštalíř pocítil hlad. V kapse svého pláště měl ztvrdlou skývu chleba. Mechanicky po ní sáhl; zaváhal. Zápolil s pokušením. Tento kousek chleba musí mu vystačit na celý den. Teprve večer se fasuje. Možná, že ve vsi splaší něco k snědku, ale jisté to není. Může si také zapálit dýmku, neboť kouření zahání hlad. Počítá, co je v této době vzácnější, chléb, či tabák. Má ve svém tlumoku ještě dva balíčky tabáku pro nejhorší případy. Jde však o to, jak zapálit dýmku v tomto větru. Sirka uhasne a sirky je věčná škoda.

Plácl se přes ústa. – Tady máš, ty mlsná hubo! Mysli si, že jsem ti dal najíst, a jsme si kvit. –

Za jeho zády se rozprostíraly valy, obraz krtčích hromádek, a pod těmi hromádkami se ukrývalo podzemní město s přečetnými ulicemi, náměstími, štolami a hlubokými jámami, které slouží za příbytky. A toto město se zmítá neumdlévající bdělou činností ozbrojenců, kteří střeží každý pohyb nepřátelského města, číhajícího naproti nim. Z krtčích hromádek vyvěraly modravé stužky dýmu na znamení, že v podzemním městě hoří v krbech a plápolající oheň vyzařuje smírné, rozjařující teplo. Maštalíř vyslal pohled k ruským zákopům. Také tam se kouřilo a bystrý zrak malinkého pěšáka rozeznal několik černých teček; ruští vojáci se také čile zmítali sem i tam v neúnavném pachtění.

A před ním pak ležela rozsáhlá bažina a za tou bažinou se krčila vesnička pod ochranou vysoké stráně. Přes bažinu, mezi ostřicemi, mrazem sežehnutými, vedla jakási stezka, zrobená z větví, svázaných houžví. Chodec kráčel po ní jako po provaze. Stezka se prohýbala a pod (...)

(......)