Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

31

Když desátník vyšel ze dveří kostela, tu strážní voják ho podezíravě změřil a udělal krok, jako by ho chtěl zadržet. Byl však příliš líný, zamyslil se a potom se obrátil a díval se na druhou stranu. Chýlilo se k večeru, kostel vrhal stín přes celé náměstíčko, pojízdné kuchyně dýmaly a všude vonělo černou kávou. Město Ostrožec oživlo. Před budovou divizního velitelství se shromažďovali vojáci. Šikovatel zavelel, řady znehybněly, i přišel důstojník a četl rozkaz. Přešel hlouček mužů, velmi ošumělých a sešlých; neměli zbraně a každý si nesl houni přes ruku. Byli to rekonvalescenti a mladý svobodník se střeleckými bambulkami na hrudi vedl je na sbírací stanici. Stařec v huňaté čepici a v rozedraném ovčím kožíšku vyšel z chatrče, zaclonil si oči, bojácně pohlédl na vojáky a zas zmizel.

Voják s dýmkou v ústech a s pytlovou zástěrou hnal před sebou dvě krávy. Patřily veliteli divize, který byl zdraví chatrného a musil denně pít čerstvé mléko. Polní podmaršálek měl zálibu v selském hospodářství a nedaleko velitelství si zřídil statek. Před tímto stavením se procházela parádním krokem stráž s nasazeným bodlem. Starý generál vládl tomuto statku, kde kdysi hospodařil nějaký polský šlechtic. Rád postával na dvoře, kde bylo viděti porouchaný secí stroj s čitelným nápisem Melichar, Brandýs nad Labem. Se zálibou pozoroval slepice, které pobíhaly okolo hnojiště; mluvil s chundelatým psem, který se vzpíral na řetěze a prosil, aby ho odvázali. A podmaršálek chodil po hospodářství, nahlížel do chléva a dychtivě čichal zápach teplého hnoje. Ačkoli měl zlatý límec a na kalhotách červené lampasy, podobal se starému výměnkáři.

Chodíval do polí a přemýšlel, kde zasije proso, kde bude pěstovat konopí, pšenici, řípu. S každým, byť by to byl prostý maník, byl ochoten dáti se do hovoru o počasí a o hospodářství. Zejména cítil náklonnost k vojákům, kteří byli v civilu rolníky. Byl už starý, zapomětlivý a vojnu nemiloval. Zle se osopoval na svého pobočníka, který mu přinášel listinu k podpisu. Jako každý starý člověk velmi se bál o svůj život. Někdy, když bylo čisté počasí, bylo možno slyšeti temný výstřel děla z bojiště. Tehdy se stařec poděsil a poroučel sluhovi, aby rychle sbalil zavazadla. Celé hospodářství musilo být připraveno k pochodu. Když pak se uklidnil, sluha zase rozbalil kufry, čeledínové nahnali dobytek do stáje a pustili slípky z posad.

Desátník rychle proběhl městečkem, vyhýbaje se hlavním ulicím. Nechtěl potkati důstojníky, jimiž se tu hemžilo a kteří rádi zastavovali vojáky a vymáhali z nich projevy povinné úcty. Když došel na hranici města, tu seznal, že řada vojáků, která stála přede dveřmi polního nevěstince, se velmi zkrátila. Praporčík Klepš a jednoroční dobrovolník Bureš stále se procházeli, objímajíce se kolem pasu, a ustavičně si povídali. Občas praporčík švihl štítivým, mračným pohledem po prkenném domku.

Po každé, když jeden voják vstoupil dovnitř, tu vypadl zadními dveřmi jako z automatu jiný voják, který byl již (...)

(......)