Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

32

Počátkem měsíce března obrátilo se počasí. Z dalekých stepí asijských vyřítila se ukrutná vichřice a s velkou silou udeřila na podzemní město. S hulákáním se hnala přes červotočivou spleť příkopů, spojovacích zákopů, svištěla přes opěrné body, traverzy, pozorovací stanoviště, přes štoly, kaverny, uzavírací pozice. Protrhla se nebesa a sloupy vířivého sněhu zasypávaly opuštěná pole. Vichřice prolézala všechny kouty podzemního města, lomcovala kovovými deskami, které byly zavěšeny pro případ poplachu, a kvílivě hrála na ostnaté dráty.

Sníh se neudržel, vlhl a měnil se v břečku. Vojáci nosili bahno do podzemních doupat. Všude se tvořily kalužiny. Bláto mlaštilo pod nohama. Chléb byl nasáklý vodou. Mundury byly jako napitá houba. Voda crčela ze stropu podzemních krytů. Vojáci napínali stanové plátno nad své lože. Ve spánku slyšeli, jak kapky klepají do plátna jako telegrafní kladívko. Spali ve vodě, sedávali ve vodě, stáli ve vodě. Všude samá voda. Vlhké dříví nechtělo hořet a doupata se naplnila čpavým dýmem. Kouř leptal uslzené oči. Hlasy vojáků ochraptěly, nadávky byly ještě hrubší, křiklavější. Dívali se po sobě jako vrahové a přáli si to nejhorší. I oběd býval vodnatý a káva vychladlá, nechutná. Všude voda, samá voda.

Seděli kolem kamen, schouleni jako babky almužnice, s myslí schlíplou jako vlhký hadr. Nikomu nebylo do řeči. Četař Náhlovský měl čelo zrýhovatělé jako valchu. Slabomyslný Hynek klímal s hlavou na stranu a s nosem uvozřeným. Voják Trachta se motal kolem ohniště a nahlížel do šálku, ve kterém si vařil jakousi hnědou šlichtu. Nechtělo se mu jíst, ale vařil jen tak, aby čas ušel. Domobranec Andrlík pozoroval jej zlobným okem. Harmonikář Erichleb starostlivě prohlížel svůj nástroj, jestli mu vlhko neublížilo. Už několik dní ho nepozval žádný důstojník, aby zahrál rozpustilou písničku. Umlkl zpěv a hudba v podzemním městě. Také páni byli prolezlí vlhkem, zkřehlí a mrzutí.

Kapky zpěvavě odklepávaly do stanového plátna, které černalo a plnilo se vodou. Vojáci se radili o tom, jak by se vyspravil vadný strop kaverny, aby nezatékalo. Měla by se uspořádat výprava, která by se pokusila ukrást balík dehtového papíru. Ve skladišti zákopníků ho mají dost. K ničemu ho nepotřebují, ale kdyby někdo přišel se žádostí o materiál, tak ho s láním vyženou. Nezbývá než krást a to je, páni, náramně jednoduchá věc. Tři chytří chlapi se vypraví do skladiště zákopníků. Jeden z nich zabaví strážce hovorem a druzí dva popadnou balík.

Všichni jednohlasně schvalují ten plán. Jde nyní o to, kdo se zúčastní zlodějské výpravy. Kdo se hlásí dobrovolně? Ticho. Jděte mi na kolo, myslí si každý. Já budu vláčet kostru do toho marastu, já se mám dřít na ty lenochy, kteří si zatím budou u pecí vyvalovat břicha. Dejte mi svátek, holomci!

Staří vojáci se ozývají, že by měli jít ti mladí kluci. Je tu několik nováčků, kteří teprve nedávno přišli na frontu ve svých světle zelených, kopřivových uniformách. Sedí si tu jako na veselce a strkají hnáty (...)

(......)