Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
, PDF 
a MOBI.
Přejít na nový web Literární doupě
Kráčeli husím pochodem křivolakou cestou mezi drátěnými zásekami; stezka se snižovala, až se proměnila v příkop, který ústil v hluboké jámě. Pod nohama jim zašplouchala voda, i cítili, jak jim do bot vniká lísavý chlad. Spatřili vojáka Hynka, nehybného a mlčelivého, který opřen o pažení klímal. Probudil se šramotem, promnul si oči a pravil: „Pane fíra, on by se měl ablézovat. On už je tam moc dlouho. Trachta je furt na horchpostě a to mu negebýruje.[131] On už tam byl, když to začalo bouchat…“
„Nácek má pravdu,“ děl četař, „Erichlebe, skoč tam a řekni mu, že může jít zpátky.“
„Tak jo,“ odpověděl harmonikář a zmizel ve štole. Za chvilku byl zase zpátky.
„Co je?“ tázal se četař. „Kde je Trachta?“
Harmonikář mávl rukou.
„Trachta…,“ zašeptal po chvíli, „je v Pánu. Už to má odbyté…“
„Co to povídáš?“
„Už je to tak, četaři. Trachta je nebožtík. Víckrát už na feldvachu nepůjde. Viděl jsem ho, jak sedí v díře. Povídám: Emane, vstávej! Ablesung![132] On nic. Ještě jsem si myslil, že usnul. Emane, jářku, vstávej, ty troubo! On zase nic. Sáhnu mu na ruku, on má ji vám studenou a tuhou jako roh. Obrátil jsem ho, podívám se mu do obličeje – Kriste Jéžiši! – ti vám ho zřídili, ti Rusáci!“
Prosťáček Hynek sňal čapku a pokřižoval se. Jeho příkladu následovali mimoděk i ostatní vojáci.
„Tak…,“ zamumlal četař, „no jo… Tak on to vzal zkrátka. Už teda nebude jíst chleba. Nu, co dělat… Co jednoho čeká, to ho taky nemine. Heleď se, harmonikáři. Ty teda skočíš k šikovateli Knoppovi a budeš hlásit, co se stalo. Ať sem pošle dva sanyteráky s celtou. A místo Trachty ať jde sem Andrlík, abychom měli plný štand[133]. Rozuměls?“
„Já už běžím, četaři,“ odpověděl Erichleb a zmizel.
Přestalo sněžit a na obloze se zatetelilo několik hvězd. Kdesi hluše zarepetil kulomet. Vojáci mlčky zírali na ruská opevnění, která nejasně výhružně se rýsovala na pozadí hedvábné tmy. Když se pohnuli, tehdy pod nohama zašplíchla voda.
Prosťáček Hynek přerušil ticho.
„Tak on od nás odešel,“ řekl lítostivě. „To on si nepomyslil, že to vezme tak kách. On byl bohatý a nechtělo se mu, toť se ví. Ale Pánbůh povídal, Trachto, půjdeš, máš to málo platné. Já jsem si to umínil, a tak se nedá nic dělat. Hospodin usoudil a tento… Trachto, jdi a nereptej. Ženu a děti, peníze i dům… cukrářství, všechny dorty a krémrole… všechno tady musíš zanechat, protože Pán pokynul…“
„Buď zticha, Nácku,“ pravil četař temně, „stalo se – stalo. My to nezměníme. Co nabrečíš?“
„Já jenom…,“ breptal Hynek, „že on byl jako bohatý. A já jsem chudý a pořád jsem tu. On byl majetník a já jenom žebrák, jak se říká. Po domech chodím a tahám za zvonec. Oni mně říkají: Kuš a táhni! Už’s dostal a co ještě chceš? Kdybych šel místo Trachty, tak by to snad bylo v pořádku. Jaképak štráchy se žebrákem. Ale ono to vždycky přijde jináč, než si člověk myslí…“
Jednoroční dobrovolník Bureš zavzlykl.
„Prosím vás, vojáku,“ utrhl se na něho poddůstojník, „ještě vy mi tu brečte… Takovou sortu jsem tu (...)
(......)
© Literární doupě
on-line knihovna, zdroj pro čtenářský deník, referáty, seminárky z češtiny, přípravu na maturitu a povinnou četbu;
knihy zdarma (free e-books) v epub a pdf, recenze, ukázky, citáty, životopisy, knihy pro Kindle a další čtečky
