Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

45

Kuchař je uvítal mlčky, beze slova přijal od nich misky, nalil kávu a pak se uvelebil na hromadě dříví. Vojáci usedli na prázdné bedničky a srkali horkou tekutinu, mlaskajíce a odfukujíce. Kuchařův pohled nepokojně těkal z jednoho obličeje na druhý. Z celého jeho zevnějšku vyvěral neklid; popelavý obličej byl pokryt našedlými štětinami a hluboce zapadlé oči jevily starostlivost. Byl obrazem medvěda, uvězněného v příliš úzké kleci, jenž zkrušen nepochopitelnou ztrátou svobody jednotvárně se kymácí ze strany na stranu.

Andrlík dopil, klepl spokojeně na dno misky a zablahořečil: „Naděl pánbůh!“ Kuchařův zrak žíznivě přilnul k jeho ústům a spěšně zahovořil: „Co je nového? Co se děje? O čem se tak povídá?“

Šedivý domobranec pokrčil rameny a pokorně si nacpával dýmku.

„Nemáte noviny?“ tázal se kuchař.

Vojáci zavrtěli hlavou.

„Hoši mi vždycky přinesou něco ke čtení,“ objasnil kuchař. „Já když mám jenom trochu pokdy, rád si říkám v novinách. Čtu a v hlavě si to rovnám.“ A připojil žalobně: „Hnedle týden jsem nečetl noviny.“

„A co noviny…,“ děl Andrlík pohrdavě, „beztoho je to samá lež.“

Kuchař přeslechl tuto odpověď. Z jeho úst se řinuly ustavičně otázky. Co se děje na bojištích? Jaké jsou nejnovější zprávy? Co učiní Bethmann-Hoiweg? Co zamýšlí hrabě Stürkh? A co ti ostatní státníci? Nebude mír?

Kuchař žil životem osamělým; zřídka slyšel lidský hlas, a proto zapřádal vzrušený rozhovor s vlastními myšlenkami. Sedával nad novinami, převracel listy a v tištěných řádcích hledal osvěžující slovo: mír. Ostatní vojáci žili bezstarostně s dětskou myslí; neobtěžovali si hlavy starostmi. Po způsobu polních zvířat se ustavičně sháněli po potravě. Prázdný žaludek nezajímá politika, a proto vojáci nevěděli, co se v světě děje, a nehloubali nad veřejnými záležitostmi. Avšak kuchař byl syt, a proto ho mučily politické problémy.

Vzrušeně se rozhovořil. Jeho slova byla spěšná, žalobná. Byly u nich pouti, posvícení a on nebyl doma. Před Vánocemi bývají vepřové hody. To je vždycky veselo. O masopustě byl zástěrkový vínek. Sokol měl veselici na sále. Páni, já mám sál dvacet krát padesát metrů, na mou duši, že nelžu. Čtenářská beseda pořádala veselý rej, spojený s tombolou, loterií a koulením o ceny. A hospodář nebyl doma. Všechno se dělá bez hospodáře. Pak jde všechno horempádem…

„Můj hostinec je známý,“ mluvil kuchař. „Já jsem moc oblíbený, protože jsem rovný na všechny strany. Posloužím, s každým promluvím slovíčko. Hezky se u nás sedí. Já žádnou výtržnost netrpím. Kdo dělá rozmíšky, ať si jde jinam. O takové hosty nestojím…“

„A já mám zahradu a tam se krásně sedí, zejména když kvetou kaštany. Také mám pronajatou ovocnou alej. Všude jsem musel mít oči, beze mne nikdo nedal ránu. A teď tu musím být… Živnost bez hospodáře hyne, protože ženská z toho nemá pojem… Tak co, páni? Bude mír, nebude mír!? Já jaksi… jestli jste se něco nedověděli pod rukou… Ono jde o to, že manželka je v domě sama a nikdo jí neporadí. A bylo mně řečeno, že (...)

(......)