Karel Poláček

PODZEMNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

6

Byla už úplná tma, když Maštalíř vešel do země a motal se v zákrutech podzemního opevnění. Noční stráže stály už u svých střílen, upírajíce pohled na drátěné překážky obtížené sněhem. V příbytcích hořela světla a Maštalíř viděl, jak v jednom krytu sedí nehybně dva důstojníci, sklonění nad šachovnicí, v jiném, jak voják si cosi vaří; šel kolem krytu, kde se obyvatelé o cosi hlučně přeli, v jiném pak muž čistil pušku, zatím co jiný sušil nad ohništěm provlhlé onuce. Všude bylo vidět, všude byl svobodný vstup, neboť na dveřích nevisely zámky. Podzemní město nemělo žádného tajemství.

Když malinký pěšák přešel náměstí generála Diwoka a počítal, že už brzo bude mezi svými, tu bylo mu zažít velké leknutí. Za traverzou se vynořil proti němu chlap. Měl plášť přehozený přes rameno a na hrudi se mu leskla vyznamenání za statečnost. Čapku měl koketně nasazenou a kadeř spuštěnou do čela. Pohupoval se se samolibostí siláka a rváče, jemuž se nikdo nemůže postavit.

Přiblížil se tak blízko, že pěšáka Maštalíře ovanul shnilý dech; třásl se, neboť cítil, že mu mysl poklesla.

Habán si odplivl a zvolna zasípěl: „Tak ukaž, ty kluku Maštalířskej, co to máš v ruksaku. Honem dělej, ať se podívám.“

Maštalíř zajektal zuby. Brada se mu roztřásla. Plačtivě promluvil: „Nech mne, Habětíne, já ti taky nic nedělám.“

Chlap se šeredně zachechtal.

„Nepovídej nic a ukaž ruksak. Bude to, nebo ne? Jak dlouho mám ještě čekat? Ukaž, ty keťasi, ten svůj krám. Snad se Habětínovi něco hodí. Habětín má chuť na čokoládu, Habětín by si rád zakouřil. Tak dělej, ty nácku, posluž panu Habětínovi.“

A Maštalíř cítil, jak mu násilníkova ruka sahá na tlumok. Už se viděl odraného o svůj majetek, neboť byl sláb proti tomu opovážlivému hromotlukovi. Ale strach o zboží povzbudil jeho mysl a dodal mu lstivosti. Z nenadání kopl Habětína do kůtka^[28]. Lupič zaúpěl, ztratil rovnováhu a upadl. Toho použil Maštalíř, i poskočil a dal se na útěk.

Upaloval a říkal si radostně: – To jsem mu dal, ten mne bude pamatovat, uličník. Jak zařval! To víš, Maštalíř se dá okrást… –

Horlil: – To jsou pořádky, když takový lotr lotrovská si může přepadat klidné lidi. A zastání nikde. Habětín má tam nahoře velké slovo, protože je to hrdina. Dali mu vyznamenání a dělají mu slávu. On je všechno, my jsme nic. On si může všechno dovolit. Každý ho má plné zuby a přeje (...)

(......)