Karel Václav Rais

ZAPADLÍ VLASTENCI
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

XII.

Adam Hejnů vyběhl z fary všecek rozjařen; oči mu svítily, tváře hořely a tahal si podsebití, jak by je chtěl uškubnout.

Ondy se ho farář ptal: „Tak co byste vy, hrdino vislanský, o té besedě chtěl provésti?“

„Něco rytířského, velebný pane,“ odpověděl, a stáhnuv čelo až strach, podsebití vzpříčil jako loupežný rytíř Jan Bělohradský, jejž před lety na větrovském divadle několikráte předvedli.

„Něco rytířského – a já jsem myslil, že nám předvedete Sedláka na biliáru nebo Mlynářovu opičku, aby se strejci a tetky zasmáli,“ zamyšlen pravil farář. „Proč ne, velebný pane, proč ne, ale něco rytířského taky.“

„No dobrá, dobrá, s Františkem vám najdeme také něco rytířského, ale tuhle tohle není lehká věc pěkně podat vlastenského básníka!“

„Přičiním se, velebný pane,“ a stál jako zbrojnoš Lepohlav.

Dnes si odnášel Sedláka na biliáru i druhé lejstro s rytířskou deklamovánkou. Jda po vsi, šlapal jako rytíři na divadle, boky pyšně kroutil, hlavu měl trošku na stranu, oči zamračeny a tahal si vousy jako Světislav, rytíř Čelákovský.

Přišed do baráku, dveře hrdě otevřel, beranici pyšně hodil na postel, a lejstro položiv na stůl, vlasy si shrnul z čela a zhluboka vydechl.

Žena jeho Bára seděla před oknem k cestě a spravovala prádlo, nejmladší klouček Bořivoj si hrál s kočičkou a učedník Michal Marynků před oknem do dvora seděl na třínožce u ševcovského stolku, a maje botu mezi koleny, do podpatku zatloukal cvoky s náramnými hlavami.

Mistr stál chvilku před stolem a hleděl naproti do zakaleného zrcátka, jež na stěně viselo mezi skupinou svatých obrázků, malovaných na skle. Hlavu měl pořád vzhůru a trochu k pravému rameni, uprostřed čela tři hluboké vrásky.

Potom se obrátil a mohutným krokem dvakráte přešel od stolu ke dveřím. „Jdi s tou kočkou!“ ostře sykl na Bořivoje a zase se postavil před stolem. „Blázníš?“ obrátila se k němu žena a v tváři jí vykvetl srdečný úsměv. Michal, zarážeje cvoky, také stranou mžoural po mistrovi i po ní. „Už mi to pan farář dal!“ zahučel Adam a rozvíral lejstra.

„Tohle nám ještě scházelo do baráku, jako by nebylo dost na komedii,“ zahubovala žena, ale hlavy od práce nepovznesla. Adam ani slova.

„To nám bude platno, že se na jaře může nějakej groš vydělať!“ Michal mžikl po mistrovi a ušklíbnuv se bouchal dále.

 Na staroslavných Kounicích 
 je hlučné hodování, 
 kol číší tu se pěnících 
 dvé hostů sedí knížecích 
 a rytířstvo a páni.
 

Adam, drže lejstro v levici, pravou měl vzepjatu, ukazovák natažen, jak by do těch staroslavných Kounic ukazoval, a deklamoval s plným ohněm.

Malý Bořivoj i s kočkou ztichli, Michal přestal tlouci a žena se dala do tichého smíchu. Adam neviděl a neslyšel, co se kolem děje, ale vedl dále svou.

 Tu v číších jasných stopily 
 se dlouholeté sváry 
 a ty, co Němci zrůznili, 
 dvě knížata zde smířily 
 dnes vlastenské poháry.
 

„Poháry“ dostaly největší důraz.

„Maminko, co to tatínek říká, novou komedii?“ z podlahy se ptal synek.

„I kdepak (...)

(......)