Karel Václav Rais

ZÁPAD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

IV

Obloha byla jako popel, od severu mírně válo; zamračený podzimní den se loudal horským dolem. Země byla ztuhlá a sem tam se již bělal svátý poprašek sněhový. Strejcové přišli již v kožiších nebo v tlustých burnusech, tetky v zimních plenách, v kožíškách a sukní měly celé almary. Stáli po skupinách dle vesnic, představené i několik výborů majíce v čelech.

Čejka čekal na silnici s povozem jako ondy, když vezl faráře do Skalska na pohřeb. Obcházel kolem vozu, poplácal bílého valáška, narovnal mu postraněk a sem tam se zastavil na kousek pohovoru.

Teklička, vystrojená jako na svatbu, stála v skupině tetek i babek a hleděla velmi bolně.

"Je to chyba, lidičky, velká chyba," stýskala kroutíc bledýma očima, "a nemuselo to být. Tohohle kněze jsme tu mohli mít napořád - na to jeho nedělní loučení nikdy nezapomenu!" a tesklivě kývala hlavou.

"A prosím vás, jde přec jen na lepší, to utíká každý," rychle jí odpovídala tetka Oplištilka, krátká, sukovatá, zamračená ženština.

"Ale neutíkal by," stále tak vzdychala Teklička.

"Každý není takový, aby se tu v horách na celý život zakopal," bublala Oplištilka.

"Ba, chudinka jemnostpán, měl v něm pravou ruku," tahavě, dobrácky pronesla podruhyně Dopitka, jež tu stála jen v lehounkém, starém salupu a v střevících na boso. Teklička se ušklíbla a odvětila žihlavě: "Ale kdyby udělal místo, mladý by neodešel!" Tetky se na ni dívaly, jako by nebyly porozuměly.

V blízkém kroužku mužů stál i švec Kubla, sporý zákrsek v burnusu a s beranicí na popelavé hlavě. Když si tetky povídaly, měl obočí staženo a napínal uši. Teď poobrátiv se, řekl ostře:

"Že ji posloucháte!"

Tetky leknutím sklopily hlavy a odstoupily na krok, ale Teklička se tvářila, jako by byla neslyšela.

"Mlč a nech ji," Kublu napomenul Oplištil.

"I kdopak to má poslouchat - vždycky takhle kňourá. Kdyby ji byl farář nechal provádět to modlářství, velebila by ho do nebe!"

Vtom na silnici zabuchaly prudké kroky. Hlavy se maně ohlédly a z úst vyplynulo: "Á přílepský, taky jde vyprovodit!" Farář Vendelín Čečetka, vymóděn jako ondy v Skalsku, v ruce nesa červený uzlík, rychle přicházel; černý kaftan měl rozhalen, klobouk trochu na stranu a zpocen byl do ruda. Staří mladí šli k němu a líbali ruce; kýval, potřásal jim rukama, popleskával po bedrách a volal: "Pozdrav Pánbůh, lidičky, pozdrav Pánbůh - však jsem už myslil, že zmeškám!" a dostav se z davu, rychle vešel do fary. Farář se v pokoji krčil v pohovce a kaplan seděl na své židli u stolu; paní Kristinka mu uvařila "kapku" čaje pro zahřátí na cestu.

"Pochválen buď Ježíš Kristus," ve dveřích hřmotně pozdravoval Čečetka. Starý farář radostně překvapen hleděl ke dveřím a s dětinnou srdečností vítal: "Na věky - a vítám vás, pane bratře, to jste hodný!"

Kaplan také honem povstal a přílepského pozdravil.

Ten strhl klobouk s hlavy a modrým šátkem si utíral obličej. "Už jsem se bál, že zmeškám měl jsem tam svatbu, a než se člověk vypraví -" vtom se obrátil k Letošníkovi a (...)

(......)