Karel Václav Rais

ZÁPAD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

V

Ráno farář vycházel již s novým kaplanem; sám byl opět skrčen v kožich, ale Voříšek šel jen v klerice.

"Pane bratře, kabát, kabát!" prve mu hrozil farář, ale kaplan se jen smál, že jeho, Krkonošáka, zima tak hned neproleze.

Od školy přichvátal Pondělíček a farář oba pány seznámil.

Bylo stále ještě nevlídno, jako když páter Letošník odjížděl, jenomže se popelavá obloha snížila a choulala se nad samými lesy. Bylo z ní cítiti mrazivé vlhko. Kaplan rozhlížeje se, na ústech měl zas ten potměšilý úsměv a pravil: "Řekne se hora a hora! Tohle jsou kopečky proti těm u nás, ale ty naše jsou veselejší!"

"Bude se vám stýskat, viďte, pane bratře ?" rychle se ptal farář.

"I snad nebude!" krátce odvětil.

Tu se silnice utíkala do kopečka mastná Ančka; oděna byla, jako když vyprovázela Letošníka, jenom střevíce měla na zmodralých nohou na boso.

Farář vida ji, smál se: "I hleďme, Ančka - tak zas do božího kostelíčka?" Ančka políbila ruce a zůstala jako bez dechu.

"No, dobře, dobře, tak se hezky pomodli!" Pohladiv ji srdečně po hlavě, ptal se: "A co Anička pořád dělá, co?"

Zasmála se vysokým, vyšeptalým hláskem: "Pánbůh rač pozdravit, jemnostpane, tak pořád pomalu chovám a kolíbám!" Poslední slovo tahavě zazpívala.

"Pořád! Ty děti budou mít co oplácet - a jsou u vás zdrávi?"

"Všichni běhají, zaplať Pánbůh, jen to nejmenší teprva leze," odpovídala, zůstávajíc pozadu, aby neobtěžovala.

Šoulala se za nimi zvolna, ale rozradostněných očí z nich nespustila.

"Také život, pane bratře," upozorňoval farář, "a záslužnější než tak mnohý jiný. Chuděra je, takový přívěsek v živnosti, ale hromadu dětí vychovala - bratry a sestry vlastní, potom bratrovy děti a teď už i vnuky. Bůh zná všecky skutky její!"

"Kolik jí asi je?" zeptal se kaplan.

"Sedmdesát bude - teď už je dávno a dávno pořád stejná, takže se mi zdává, že ji jinou ani nepamatuju. Ukáže se málokdy - teď dvakrát za sebou - Letošníka vyprovodila a dnes jistě přiběhla až tamhle z Hrozdějova, aby viděla nového pana pátera. A pořád jenom kolíbá!" farář sám se dal do tichého, měkkého smíchu.

Kaplan se obrátil. Ančka právě stála a upřeně se dívala za kněžími; setkavši se s kaplanovýma očima, ulekána sklopila hlavu.

U hřbitovních vrat čekali všichni "všední" návštěvníci kostela: starý Vondráček, tkadlec Mrkvička, švec Kubla, Markalouska, Kousalka a vzadu se upejpavě kroutila Teklička.

Když kněží s Pondělíčkem docházeli, lidičky se hrnuli políbit ruce a farář je kaplanovi jmenoval.

Ploužili se potom do chrámku, řídící za nimi na kruchtu, kněží ještě prohlíželi hřbitůvek.

"Ten švec Kubla, pane bratře, býval do nedávná velký nespokojenec," vypravoval přitom farář. "Pořád jen huboval na nepořádek ve světě, na nerovnost lidskou a že pořádného řemeslníka nikdo nepodporuje; ale přitom nic nedělal, v řemesle se nesnažil, zákazníkům slova nedržel - jen kázal. Šlo to s ním oupadem s kopce, barák musel prodat a už se zle chytal skleničky. Žena chodila dělat po chalupách, ale z (...)

(......)