Karel Václav Rais

ZÁPAD
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

VI

Paní Kristinka s paní řídící se teď navštěvovaly ještě častěji než jindy; dělaly plány, co všecko budou o těch svátcích strojit, po kolika librách nadělají štědrovnic a koláčů, jak to dopadne s rybami a kdy se do toho dají.

"Já, milá zlatá, musím také jahelník se suchými švestkami; Toníček ho pamatuje z domu a pan páter si ho taky přeje," vyprávěla Kristinka.

"A já budu mít starost se závinem - letos z našich vlastních jablek. Jan se už ve psaní na něj těší," povídala zas paní řídící.

Farář zdraví sestřina z mysli nepouštěl a přes tu chvíli na ni výstražně povznesl prst. Ale Kristinka se vždycky jen usmála a říkala: "Žádnou starost neměj!" Upokojoval se a v duchu velebil: Chvála Bohu - teď jen aby ta holka přijela!

Rézi odepsala krátce, že je sice zima zlá, ale bude-li možná, že se do Studence podívá. Ale bohoslovec Prokop prosil, aby pan strýček odpustil, že na svátky nepojede; maminka prý si tuze přeje, aby byl doma, že to beztoho jsou poslední svátky, kdy je s nimi se všemi pohromadě.

Ačkoli tato druhá odpověď byla záporná, nerozmrzela. "Dobře, ať si ho Manka má," mínil stařec, "potom bude můj!" - Na tři dni před Štědrým večerem se spustila chumelice, takže den ani nezbělel. Ve škole a na faře bylo zamlklé ticho; jen zesmutnělé oči přes tu chvíli vyhlížely k nebi, netrhá-li se ta popelnatá hlubina, neproráží-li jí trochu jasnějšího, bílého svitu. Ale jen se sypalo a sypalo... V noci ke všemu zahvízdl vichr a v malé chvíli celá smečka ječivých i skuhravých běsů počala svou divokou rvanici. Okna drnčela a každou chvíli šlehl do nich sněhový proud. Kristinka sedíc večer s bratrem u stolu, při každém takovém šlehnutí smutně vydechla.

"To je tam zle," zastýskala vždycky spíše jen pro sebe.

Farář několikrát neodpověděl, ale potom také přisvědčil: "Zle, zle, holka!" a mávl rukou.

"Mně se zdá, že Rézinka už nepojede -" řekla s lítostivou touhou v očích.

"Ještě máme dva dni, snad se všecko změní," konejšil.

Ale ráno bylo jako večer. Paní řídící přiběhla do fary všecka skleslá.

"To se nám to zkazilo, viďte, paní Kristinko," stýskala již ve dveřích.

"Myslíte, že nepřijedou?" ještě s nádechem naděje se ptala Kristinka.

"Jak by přijeli - taková činěnice! I kdyby teď nastala změna, bude pozdě - vždyť by se sem nedostali!"

"Na dráze to proházejí brzy - a možná, že ani nepřestali jezdit!"

"Ale tady ty závěje! Všickni jsme se těšili, že zas budeme pohromadě - škoda, škoda! Vášu odvezeme, ani se s Janem neuvidí!" tesknila řídící.

Kristinka mlčela, ale zástěrou si utírala zarudlé oči.

O Štědrý den po ranní mši řídící Pondělíček povídal choti, že napíše Janovi psaní. Protože v bytě měla všecko právo paní s Kuželkou a s drobnějšími pomocníky, odstěhoval se do třídy. Uchystav si papír a pero,chvilku se zamyšlen díval k faře, kolem níž se hrbily a krabatily načechrané, vysoko rozfoukané návěje, potom počal psáti:

Můj drahý hochu!

Píši, ačkoliv ani nevím, kdy se náš poslíček vydá a kdy dopis dostaneš; (...)

(......)